Postupně s tím, jak tito mravenci, křížovkářům známi jako atta, stárnou a opotřebovávají se jim kusadla, opouštějí tvrdou práci. Jinak řečeno, jdou do mravenčího důchodu. Jakmile starší mravenci přestanou stříhat listí, přesouvají se na úkoly spojené s přepravou.
Podle badatelů z Oregonské univerzity to ukazuje, že jednotliví členové společenství mohou plnit důležitý úkol, i když jejich fyzický stav začíná upadat.
Každý člen mravenčí mašinerie je schopen nastříhat a přepravit náklad, jenž odpovídá padesátinásobku váhy jeho vlastního těla. V jakémsi miniaturním procesí pak mravenci přenášejí sklizeň domů, kde jsou listy používány mimo jiné jako podklad pro pěstování hub, jež představují základ potravy kolonie.
Avšak jakmile se stav čelistí v důsledku stárnutí mravence zhorší, pak se zpomaluje i týmová práce. Vědci také zjistili, že nejstarší mravenci mají problém udržet a stříhat listy.
Podrobné sledování prozradilo, že mravenci, jejichž kusadla jsou naprosto opotřebovaná, měnili pracovní umístění na "montážní lince" - nechali stříhání listů svým mladším soukmenovcům a zapojili se do přenášení listů po dlouhé trase až do mraveniště.
Osamělý mravenec by pošel
"Opotřebení jejich čelistí bylo tak značné, že by mravenec musel vydat více než dvojnásobek energie a času na ustřižení listu nežli jedinec, který právě vylezl z kukly, je mladičký a má dokonalé a ostré čelisti," vysvětlil profesor Robert Schofield, který se na výzkumu podílel.
"Takže mravenci s čelistmi v nejhorším stavu, respektive s naprosto opotřebovanými, což je deset procent z celkového počtu, místo stříhání nosili."
"Ukazuje to výhodu být společenským hmyzem, nikoliv samotářským, jelikož mravenec, který by nemohl používat své čelisti a byl by osamělý, by prostě pošel," zdůraznil Schonfield.
Nadto se ukazuje, že v těchto vysoce organizovaných společenstvích se jedinci mohou adaptovat a být stále užiteční, a to i když jejich fyzické schopnosti začínají upadat.
