Myši odporují Mendelovi

Přesto porušují zákony. Neplatí pro ně principy dědičnosti formulované slavným moravským rodákem Johanem Gregorem Mendelem. Bílé skvrny jim zajišťuje varianta genu Kit. Jejich potomci dědí bílé ocásky, i když jim rodič „strakatou“ variantu genu Kit nepředá.
 
Myši byly při „obcházení zákona“ přistiženy francouzskými vědci. Své „udání“ zveřejnil tým vedený Minooem Rassoulzadeganem z univerzity v Nice ve vědecké stati v prestižním britském přírodovědném týdeníku Nature.

Co je v genech psáno, není vždycky dáno

Různé „výtisky“ jedné a téže formy genu zapsané naprosto totožným řetězcem písmen genetického kódu můžou v těle fungovat naprosto odlišně. Genetici znají celou řadu takových genů. Mnohé z nich sehrávají klíčovou roli v dědičných sklonech k onemocněním, například k rakovině. Účinky genu zdaleka neurčuje jen to, co je v něm „napsáno“, ale i to, jak „hlasitě“ se gen v buňce „ozývá“. O tom rozhoduje jeho obalení malými molekulami. Hodně obalený gen je „tichý“ a někdy se chová, jako kdyby z buněk úplně zmizel. „Holý“ gen „řve z plných plic“. Obojí - mlčení i řev genu -může být organismu na škodu. O obalení genu rozhoduje celá řada faktorů. Vědci mají k dispozici stále více důkazů o významné roli výživy matky v těhotenství. Některé látky mohou určité geny „obalit“ a tak je utlumit. U potkanů vyvolalo podobné utlumení genů zvýšení počtu neuronů v paměťových centrech a zvířata měla výkonnější mozek.

Strakatá varianta genu Kit sehrává roli genového diverzanta. Pod jejím vlivem se i podle normálního genu vyrábí velké množství defektní molekuly ribonukleové kyseliny. Ta slouží jako „výrobní výkres“ pro produkci bílkoviny Kit. Diverzí zasažený gen nezajistí buňkám výrobu bílkoviny na plný výkon a to se kromě jiného projeví i bílými skvrnami na tlapkách a ocásku.
 
Potomkovi, který dostal od strakatého rodiče zdravý gen určený k plnohodnotné produkci bílkoviny, nepomůže ani to, že dostal stejný „zdravý“ gen od druhého „nestrakatého“ rodiče.

Přestože malá myška nemá v dědičné informaci „strakatou“ variantu genu, dědí bílý konec ocásku. Na vině je vadná ribonukleová kyselina vyráběná podle „strakatého“ genu rodiče.

Vědci zjistili, že myšák nesoucí „strakatou“ variantu genu přibalí velkou porci defektní ribonukleové kyseliny do spermie. Vadné „výrobní výkresy“ pro bílkovinu Kit se dostanou při oplození do buněk zárodku a tam podniknou diverzní akci proti oběma „zdravým“ genům Kit. Produkce bílkoviny je snížena, i když v dědičné informaci pro to není žádná instrukce.

Tím genetická diverze nekončí. „Strakatá“ myš se „zdravými“ geny opět napěchuje své pohlavní buňky vadnými „výrobními výkresy“ ve formě RNA a skvrnitý ocásek dědí další pokolení. Gen pro vlastnost zmizel. Vlastnost sama se však stále dědí dál.

„Strakatá“ varianta genu Kit je výsledkem zásahu genových inženýrů do myší dědičné informace. Proto stále není jasné, zda se podobný způsob dědičnosti bez genů uplatňuje i v přírodě. Genetici to však považují za téměř jisté a začínají se porozhlížet po důkazech o „bezgenové“ dědičnosti u člověka.

Lidské spermie nesou vydatnou zásobu různých typů ribonukleové kyseliny, o jejichž úloze se prakticky nic neví. Je mezi nimi i „výrobní výkres“ pro produkci bílkoviny podle genu INSI, kterým otcové předurčují své potomky k odolnosti vůči cukrovce.

Americký genetik Paul Soloway z Cornellovy univerzity v Ithace se domnívá, že způsob, jakým se tato odolnost dědí, svědčí rovněž o obcházení Mendelových zákonů. Pokud se toto podezření potvrdí, byla by odolnost k cukrovce vyvolaná genem INSI první známou dědičnou vlastností, kterou člověk dědí od rodičů bez toho, že by pro ni zároveň získal příslušnou variantu genu.