Na některé nezodpovězené otázky odpovídá v dnešním čísle časopisu Science Adrian Owen ze střediska Rady pro lékařský výzkum v Cambridge spolu s kolegy z Velké Británie a Belgie.
K vypracování studie je inspirovaly důkazy o existenci „ostrovů“ zachovalých mozkových funkcí u malého procenta pacientů ve vegetativním stavu. Důkazy se nedávno podařilo objevit zobrazováním mozku pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI).
Vegetativní pacienti se proberou z kómatu a jakoby bdí, avšak bez známek vědomí. Nereagují účelně na podněty ani se nechovají spontánně. Tento stav patří v medicíně k nejméně prozkoumaným. Je přitom odlišný od kómatu, kdy je pacient v hlubokém stavu bezvědomí či mozkové smrti, což je výraz pro nevratné poškození mozku.
Vegetativní stav vyvolává složité etické otázky, jak doložila loňská situace kolem odpojení Američanky Terri Schiavové od systému, který jí dodával výživu. Owenův tým situaci poněkud vyjasnil.
Za dodržení etických pravidel skenovali mozkovou činnost 23leté dívky, která v červenci loňského roku utrpěla při nehodě vážná poranění mozku. Probrala se z počátečního kómatu, otevřela oči a zachoval se u ní cyklus spánku a bdění. Po pěti měsících, kdy s ní Owenův tým začal pracovat, se však i v bdělém stavu stále chovala netečně.
Víceoborová komise lékařů předtím dospěla k závěru, že se podle mezinárodně přijatých kritérií nachází ve vegetativním stavu.
Owen s kolegy na ni v první části výzkumu mluvili. Skenování odhalilo aktivitu v mozkových centrech rozpoznávaní a chápání řeči. Ale nejen to. Věty se slovy o několika možných významech, i se slovy, jež sice zní podobně, ale mají různý význam, u ní vyvolaly aktivitu v centrech sémantických procesů (sémantika zkoumá význam jazykových jednotek). Reagovala Vědci odhalili v novátorském pokusu místo v mozku, díky kterému rozumíme slovům a jejich významům. Místo se nalézá v předním spánkovém laloku, těsně před ušima. Tato takzvaná sémantická paměť nám umožňuje například spojit obrázek delfína a jeho jméno a také další asociované představy: ať už je to třeba výraz savec nebo velryba nebo moře.
Vědci při hledání významu slov vyslali do mozku dobrovolníků magnetický pulz, který tedy podobně jako 12 zdravých dobrovolníků.
To ovšem neznamená, že pacientka reagovala vědomě. To samé se v minulosti zjistilo při podvědomém okamžitém učení, jakož i při učení v narkóze a spánku.
V druhé části pacientku požádali, „unavil“ neurony v cílové oblasti mozku. Pokud se cílem ozařování stal zmíněný přední spánkový lalok, dobrovolníci prožívali podobné obtíže jako pacienti trpící tzv. sémantickou demencí.
| Když dva myslí na totéž |
|
Okamžik, kdy k člověku přichází smrt, se s postupem medicíny stává stále nezřetelnějším. Etické problémy i samotná věda vyžadují, abychom měli přesnější odpovědi. Tahle myšlenka popohnala k činnosti britského lékaře Adriana Owena, který se rozhodl sledovat mozkovou činnost pacientky v tzv. vegetativním stavu (není v bezvědomí, ale přitom nevykazuje známky vědomí). Zjistil, že za nehybným obličejem postižených se někdy skrývá mozková činnost. Zmíněná žena s výzkumníky dokonce vědomě spolupracovala, alespoň tomu nasvědčují měření. Když ji výzkumníci požádali, aby si představila, že hraje tenis, zvýšila se jí činnost stejných mozkových center jako u zdravých dobrovolníků, kteří plnili stejnou úlohu. Takhle se v pohybových centrech mozků tří zdravých dobrovolníků projevilo, když je vědci požádali, aby si představili, že hrají tenis. Mozek vegetativní pacientky na stejnou žádost zareagoval stejně. |
Pacientka zřetelně „spolupracovala“. Učinila, co od ní chtěli. A vytrvala po celé třicetisekundové skenování v rámci příslušného úkolu. Projevila záměr. Nešlo o prchavou podvědomou reakci. Ačkoli reagovala jen mozkovou aktivitou, nikoli hlasem či pohyby, učinila tak bez přípravy. Podle Owenova týmu si uvědomovala sebe i své okolí.
Owen a jeho kolegové žádají veřejnost, aby z jediného případu nevyvozovala obecné závěry. Každý vegetativní stav je jiný. Rozhoduje míra poškození mozku. Navíc struktura mozkové tkáně u zkoumané pacientky zůstala poměrně zachována. Ani technologie fMRI ještě není bez chyb. Přesto studie významně obohatila poznání vegetativního stavu. A v některých případech snad nabízí - přes sledování změn mozkové činnosti - omezenou komunikaci s postiženými.
