Neděle 6. října 2024, svátek má Hanuš
130 let

Lidovky.cz

Náš nejbližší příbuzný? Orangutan

Věda

  8:27
Neklidné vody evoluční biologie rozbouřila kontroverzní studie, podle které je nejbližším příbuzným člověka orangutan, nikoliv šimpanz. Po přečtení kompletní dědičné informace člověka a šimpanze jen málokdo pochybuje o tom, že v živočišné říši jsou našimi nejbližšími příbuznými právě šimpanzi. Vše nasvědčuje tomu, že poslední společný předek lidí a šimpanzů žil v Africe zhruba před šesti miliony roků.

Orangután. foto: ČTK

Ale Jeffrey Schwarz z University of Pittsburgh a John Grehan z newyorského Buffalo Museum of Science předkládají ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Journal of Biogeography důkazy o tom, že našim nejbližším příbuzným je orangutan.

Někteří přední odborníci odmítají studii komentovat v obavě, aby k ní zbytečně nepřitahovali pozornost sdělovacích prostředků. Nešetří přitom odsudky jako „směšný nesmysl“ nebo „do nebe volající hloupost“. Řada antropologů však připouští, že vědecké diskuse by se měly vést i o podobně „divokých“ teoriích. Schwarz a Grehan předpokládají, že před 13 miliony roků žil orangutanům podobný lidoop na rozsáhlém území sahajícím od jihu Afriky přes jižní Evropu až po jihovýchodní Asii. Z tohoto „praorangutana“ se vyvinuli předci dalších druhů lidoopů.


Pak „praorangutani“ v Evropě a v centrální Asii vyhynuli a původně jednotná populace se rozdělila na dvě části. Jedna „uvízla“ v Africe a dala vzniknout australopitékům. Z těch se následně vyvinuli první lidé. Druhá populace „praorangutanů“ přežila v Asii a vznikli z ní dnešní orangutani. Předci šimpanzů a goril se oddělili od linie vedoucí k lidem a orangutanům před více než 13 miliony roků. Proto jsou orangutani naši nejbližší příbuzní.

Oba vědečtí „kacíři“ vycházejí ze dvou předpokladů. Podle nich není podobnost dědičné informace nezvratným důkazem evoluční spřízněnosti. Navíc má podle nich člověk po biologické stránce blíže k orangutanům než k šimpanzům. Genetici se shodují, že lidská DNA se nejvíce podobá šimpanzí. Obě dědičné informace se shodují z 98,4 procent. S gorilami sdílíme 97,5 procent DNA a s orangutany jen 96,5 procent.

Podle Schwarze a Grehana to však nediskvalifikuje orangutana jako našeho nejbližšího příbuzného, protože tento lidoop se vyvíjel ze všech lidoopů nejrychleji a jeho DNA tak od lidské dědičné informace „utekla“ nejdále.

Původně si byli předci orangutanů s předky lidí podobní i geneticky. Řada genetiků však má k dispozici data, která dokazují, že DNA orangutanů během evoluce „neutíkala“ rychleji. Schwarz a Grehan nepřesvědčili ani argumenty založenými na anatomické podobnosti lidí a orangutanů. „Se šimpanzi sdílíme některé tělesné znaky, ale s orangutany jich sdílíme mnohem víc,“ řekl Schwarz v rozhovoru pro časopis New Scientist.

Ke znakům spojujícím člověka a orangutana počítá americký antropolog například silnou sklovinu zubů, dlouhé chlupy a vlasy, chlupy na obličeji u samců nebo ovulaci vajíčka u samic bez nápadných vnějších projevů. Také v chování orangutanů vidí Schwarz a Grehan značnou podobnost s chováním lidí. Oba tvorové mají rádi soukromí, dokážou stavět přístřešky a při páření se k sobě samec a samice otáčí čelem.

Většina odborníků je ovšem přesvědčena, že se podobné znaky vyvinuly u lidí a orangutanů nezávisle a rozhodně nesvědčí ve prospěch teorie, podle které je člověk „druhý orangutan“. „To by se mělo ukázat, až projde naše teorie diskusí a ověřováním,“ stojí si na svém Jeffrey Schwarz.

Autor: