Řeč je jedním z nejdůležitějších rysů, jež člověk označuje za základ výlučnosti lidství. A neměli bychom se asi divit, kdyby se do této exkluzivní společnosti vetřeli i neandertálci.
Dveře jim pootevřel i tým Johannese Krauseho z lipského Ústavu Max-Plancka pro evoluční antropologii. Tým z této instituce se věnuje problematice analýzy DNA Homo neanderthalensis dlouhodobě. Zatím poslední zveřejněná práce z jejich dílny popisuje gen FOXP2 v DNA neandertálce.
Gen označený nevábnou zkratkou je u člověka považovaný za klíčový pro správný rozvoj řeči. Lidé, u kterých je narušen, mají problémy s pochopením gramatických pravidel a neovládají ústa tak, aby formulovali slova.
Přitom nejde o gen specificky lidský, objevuje se také u jiných savců (kromě primátů například u netopýrů či myší). Jejich verze se však od té lidské na některých místech liší. Podle výzkumů se dnešní lidská forma FOXP2 vyvinula asi před 120 tisíci lety - dlouho po evolučním rozchodu neandertálců a moderního člověka.
„Proto se většina odborníků domnívala, že tato varianta FOXP2 se omezuje jen na člověka a u neandertálců ho nenajdeme,“ řekl časopisu Science evoluční antropolog Svante Pääbo, který také působí v Lipsku a je vedoucí projektu čtení DNA našich vymřelých příbuzných.
A dodává: „Jestli jsem chtěl, aby se u neandertálců našel nějaký gen, tak tenhle.“
Přání se mu splnilo. Lipský tým izoloval ze 43 tisíc let starého zubu neandertálce ze severního Španělska DNA s genem FOXP2. To je ohromný technický úspěch: poprvé se totiž podařilo získat gen z DNA ukryté v jádru buněk. Předchozí studie pracovaly s mitochondriální DNA. Té je v buňce více, a tak se lépe zachová.
Nalezený gen se lišil od šimpanzího FOXP2 ve stejných úsecích jako se od něj liší gen lidský. „Neandertálec nás překvapil,“ řekl Johannes Krause časopisu Nature. „Čekali jsme, že půjde o starší formu.“
Tým se domnívá, že gen FOXP2 se do dnešní formy vyvinul dřív, než naznačovaly předchozí výzkumy, snad v době před 300 až 400 tisíci lety, kdy se cesty neandertálců a moderního člověka ještě nerozešly. Teoreticky je také možné, aby neandertálec získal gen „zpětně“: křížením s moderním člověkem.
Poslední, nejméně lákavou možností je, že šlo jen o znečištění. Tým po problémech předchozích studií přidal další bezpečností opatření, ale odborníci se shodují, že zcela tuto možnost vyloučit nelze.
Nález genu není sám o sobě důkazem, že neandertálec mluvil, říká český antropolog docent Václav Vančata: „Ale nález rozhodně tuto teorii podporuje.“ Navíc podle něj neexistují přesvědčivé důkazy o opaku: „Neandertálci určitě měli odlišnou kulturu, ale to řeč nevylučuje.“ Také anatomické studie naznačují, že neandertálci mluvit mohli. „Podle stavby lebky ale jistě měli jiný charakter hlasového projevu než lidé,“ říká docent Vančata.
Dveře jim pootevřel i tým Johannese Krauseho z lipského Ústavu Max-Plancka pro evoluční antropologii. Tým z této instituce se věnuje problematice analýzy DNA Homo neanderthalensis dlouhodobě. Zatím poslední zveřejněná práce z jejich dílny popisuje gen FOXP2 v DNA neandertálce.
Gen označený nevábnou zkratkou je u člověka považovaný za klíčový pro správný rozvoj řeči. Lidé, u kterých je narušen, mají problémy s pochopením gramatických pravidel a neovládají ústa tak, aby formulovali slova.
Přitom nejde o gen specificky lidský, objevuje se také u jiných savců (kromě primátů například u netopýrů či myší). Jejich verze se však od té lidské na některých místech liší. Podle výzkumů se dnešní lidská forma FOXP2 vyvinula asi před 120 tisíci lety - dlouho po evolučním rozchodu neandertálců a moderního člověka.
„Proto se většina odborníků domnívala, že tato varianta FOXP2 se omezuje jen na člověka a u neandertálců ho nenajdeme,“ řekl časopisu Science evoluční antropolog Svante Pääbo, který také působí v Lipsku a je vedoucí projektu čtení DNA našich vymřelých příbuzných.
A dodává: „Jestli jsem chtěl, aby se u neandertálců našel nějaký gen, tak tenhle.“
Přání se mu splnilo. Lipský tým izoloval ze 43 tisíc let starého zubu neandertálce ze severního Španělska DNA s genem FOXP2. To je ohromný technický úspěch: poprvé se totiž podařilo získat gen z DNA ukryté v jádru buněk. Předchozí studie pracovaly s mitochondriální DNA. Té je v buňce více, a tak se lépe zachová.
Nalezený gen se lišil od šimpanzího FOXP2 ve stejných úsecích jako se od něj liší gen lidský. „Neandertálec nás překvapil,“ řekl Johannes Krause časopisu Nature. „Čekali jsme, že půjde o starší formu.“
Tým se domnívá, že gen FOXP2 se do dnešní formy vyvinul dřív, než naznačovaly předchozí výzkumy, snad v době před 300 až 400 tisíci lety, kdy se cesty neandertálců a moderního člověka ještě nerozešly. Teoreticky je také možné, aby neandertálec získal gen „zpětně“: křížením s moderním člověkem.
Poslední, nejméně lákavou možností je, že šlo jen o znečištění. Tým po problémech předchozích studií přidal další bezpečností opatření, ale odborníci se shodují, že zcela tuto možnost vyloučit nelze.
Nález genu není sám o sobě důkazem, že neandertálec mluvil, říká český antropolog docent Václav Vančata: „Ale nález rozhodně tuto teorii podporuje.“ Navíc podle něj neexistují přesvědčivé důkazy o opaku: „Neandertálci určitě měli odlišnou kulturu, ale to řeč nevylučuje.“ Také anatomické studie naznačují, že neandertálci mluvit mohli. „Podle stavby lebky ale jistě měli jiný charakter hlasového projevu než lidé,“ říká docent Vančata.
