Každých dvacet minut přijde nevinný člověk o nohu, nebo o život. Čistě z vojenského hlediska jsou protipěchotní miny geniální vynález. Jejich tvůrci ale nedomysleli jednu zásadní věc. Nebo ji prostě nechtěli domyslet. Miny totiž zůstávají hrozbou i po skončení bojů a své oběti mrzačí a zabíjejí ještě dlouho po válce. Protipěchotní miny jsou účinné a jednoduché. Stačí je ukrýt a čekat až na ně voják šlápne.
Původně ale miny nebyly vyrobeny proto, aby zabíjely. Vojáky měly pouze zmrzačit. Váleční stratégové totiž propočítali, že větší oslabení nepřítel utrpí, pokud bude voják pouze zraněn a minimálně další dva jej budou muset dostat do tábora. První miny se objevily už za americké občanské války a pak během 1. světové války. Tehdy ale zbraň vyvolávala nevoli. Miny se používali jen omezeně, byly totiž považovány za zbabělou formu boje.
Ve druhé světové válce se již miny používaly ve velkém. Výrobní cena je totiž nízká a její použití velmi lehké. Deaktivace miny je o to složitější. Zaminovávání bez dokumentace je podle Ženevské konvence válečným zločinem. I tak začal narůstat počet obětí a nezmapovaných míst. Ukrytých a dosud neobjevených min je na světě neuvěřitelné množství.
Již desítky let se problému věnují známé osobnosti i organizace. V roce 1997 nastal v boji s minami významný přelom. Byla podepsána Ottawská úmluva o o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení .
