Před dvě stě čtyřiceti miliony let v galaxii NGC 1260 explodovala mimořádně hmotná hvězda. Záblesk k Zemi doputoval loni, astronomové jej zaznamenali 18. září a supernově přidělili označení SN 2006gy. Brzy bylo jasné, že jsou na stopě něčeho mimořádného. Na začátku tohoto týdne pak odborníci na tiskové konferenci pořádané v sídle NASA ve Washingtonu oznámili, že šlo o vůbec nejsilnější výbuch supernovy, který se kdy povedlo pozorovat.
Mimořádný výbuch potřebuje mimořádnou „třaskavinu“
Výbuch supernovy patří k nejpůsobivějším kosmickým divadlům. K nejsilnějším explozím dochází tehdy, když velmi masivní hvězda vyčerpá své palivo, vlivem vlastní gravitace se zhroutí a v jádru vznikne buď neutronová hvězda, nebo černá díra. Při kolapsu vyhořelé hvězdy vzniká nesmírné množství energie, z níž 99 procent nesou takřka nepozorovatelná neutrina. I zbývající procento však dokáže přezářit celé galaxie.
„Ohňostroj“, který pro pozemské pozorovatele uspořádala SN 2006gy, se běžným scénářem vysvětlit nedá. Řešením se zdála hypotéza, podle které explozi způsobil náraz bílého trpaslíka do jádra velmi hmotného červeného obra. Podle posledních měření by však výbuch SN 2006gy uvolnil stokrát víc energie, než je mezi běžnými supernovami zvykem. Na to by ani tento scénář nestačil.
Nezbyla ani černá díra
Teoretici již dříve upozorňovali, že ne každá obří hvězda musí skončit jako černá díra. V jádrech těch opravdu mimořádně masivních může proběhnout reakce, jejímž produktem je elektron a jeho protějšek z antihmoty zvaný pozitron. Tyto částice anihilují, vznikne obrovské množství energie a materiál hvězdy je rozmetán do vesmíru. Tentokrát po hvězdě nezbude žádné jádro, žádná černá díra. Vyvržený materiál může využít další generace hvězd a z těžších prvků se mohou stát základní stavební kameny budoucích planet.
Podle Nathana Smithe z University of California jsme v případě SN 2006gy možná byli poprvé svědky právě takového procesu. „Explodující hvězda byla zřejmě tak masivní, jak jen podle teorie může být. Mohla mít zhruba 100 až 150krát větší hmotnost, než má naše Slunce“, uvedl Smith.
Pro pozemšťany je zajímavé, že hvězdu podobnou SN 2006gy máme v blízkém sousedství, přímo v Mléčné dráze. Je to Eta Carinae, vzdálená asi 7500 světelných let. I z Ety Carinae by se podle odborníků jednou mohla stát supernova.
