Studie označila za místo původu nebezpečného genu Indii a obvinila z jeho rozšíření tamější nedůslednou kontrolu při léčbě antibiotiky. Indická lidová strana prohlásila studii za lživou. Představitelé indického ministerstva zdravotnictví se ohradili proti tomu, aby nový gen nesl označení New Delhi metalo-beta-laktamáza (NMD-1), a byl tak spojován s indickou metropolí. Bakterie nesoucí gen NDM-1 však zdaleka nejsou jedinými původci infekčních chorob, kteří vzdorují antibiotikům.
Čtěte více |
Letos prověřil Evropský úřad pro bezpečnost potravin chovy hospodářských zvířat na výskyt bakterie "zlatého stafylokoka" – Staphylococcus aureus – odolné vůči antibiotiku meticilinu. Zvláštní pozornost věnovali epidemiologové bakteriím kmene ST398, která zaskočila humánní i veterinární lékaře. Vzdoruje většině antibiotik a v mnoha evropských státech se nepozorovaně rozšířila. Nejčastější je u prasat, ale objevena byla i u koní, skotu či drůbeže.
Máme se ho bát ?Názory odborníků na závažnost situace se různí. Někteří říkají, že momentálně se není čeho bát. Jiní experti ale upozorňují na možnost, že stafylokok může rychle změnit své vlastnosti. Od jiných kmenů stafylokoků a dalších druhů bakterií může získat geny, které zvýší jeho nebezpečnost, usnadní mu přenos z člověka na člověka a obrní jej proti dalším antibiotikům. "Máme se ho bát?" ptá se v rozhovoru pro vědecký týdeník Science americký epidemiolog Vance Fowler z Duke University. "Určitě!" odpovídá si vzápětí. "Musíme mít tenhle kmen stafylokoka pod dohledem a nepouštět ho ze zřetele." |
Záhy byly odhaleny další dva případy lidí nakažených stejnou bakterií. Všichni měli společnou jedinou věc – přímý kontakt s prasaty. Děvčátko vyrůstalo na prasečí farmě svých rodičů. Druhý infikovaný byl zemědělec chovající prasata a třetí nakažený pracoval jako veterinář v prasečích velkochovech.
Bakterie přeskočí jen v přímém kontaktu
Prasata obvykle hostí v těle bakterie "zlatého stafylokoka", ale ty nejsou odolné k meticilinu. Z vědecké literatury také nebyl znám případ, kdy by přeskočila z prasete na člověka. Proto lékaře odhalení stafylokoků ST398 vyděsilo a připravovali se na nejhorší. Jejich obavy se však zatím nenaplnily. Bakterie přeskakuje z prasat jen na člověka, který je s nakaženými zvířaty v přímém kontaktu. Většinou ale nezpůsobí onemocnění ani u prasat, ani u člověka. Za určitých podmínek však může vyvolat u lidí vážné zdravotní problémy.
Způsobuje záněty kůže a měkkých tkání, ale také záněty různých ran, prsu nebo plic. V Nizozemsku zaznamenali deset závažných případů, kdy zmíněný safylokok vyvolal "otravu krve" čili sepsi. Naštěstí se zatím bakterie nepřenáší z člověka na člověka. Také se jí zřejmě nelze tak snadno nakazit konzumací masa infikovaných zvířat. Kontrola prověřila 4600 hospodářství ve 24 evropských zemích. V sedmi vyšlo pátrání naprázdno. Ve čtrnácti zbývajících státech byl zachycen výskyt stafylokoka ST398 v různé míře. K zemím se vzácným výskytem bakterie patří i Česká republika.
Na druhém konci žebříčku se nachází Španělsko, Německo a Itálie, kde se bakterie vyskytuje v každém druhém až třetím chovu. Ani v těchto zemích se zatím rezistentní stafylokok zřejmě nešíří lidskou populací. Němečtí lékaři provedli v Severním Porýní-Vestfálsku průzkum ve školách, kde panují pro přenos bakteriálních infekcí vhodné podmínky. Prověřili 462 žáků a u 250 našli nějakou formu bakterie Staphylococcus aureus. Jen u tří však odhalili kmen ST398. Všichni tři školáci žili na farmě, kde se chovala prasata.
Darwinismus v praxi
Antibiotika bývají často odvozena od molekul, které produkují mikroorganismy žijící ve volné přírodě. Jsou to zbraně, jimiž si tyto organismy vydobývají své místo na život v konkurenci široké plejády konkurentů. V přírodě tak zuří neustálé "závody ve zbrojení". Mikrobi se na jedné straně vyzbrojují antibiotiky a na druhé straně si budují obranu proti ataku konkurentů. Geny pro produkci antibiotik a geny pro rezistenci k antibiotikům představují z hlediska evoluce pozemských mikroorganismů dvě různé strany jedné mince. Je to názorná ukázka Darwinových zákonů evoluce v praxi.
Jednou vyvinutá obrana se snadno stává "veřejným majetkem", protože bakterie si geny pro rezistenci mezi sebou vyměňují. Gen NDM-1 byl odhalen v bakterii Escherichia coli, vyvolávající střevní onemocnění, u bakterie Klebsiella pneumoniae, způsobující zápal plic, nebo u bakterie Acinetobacter baumannii, zodpovědné za záněty plic, žil nebo močových cest.
Geny pro odolnost nepřinášejí původcům chorob žádnou zvláštní výhodu. To platí až do chvíle, kdy jsou vystaveni účinku antibiotika, například při léčbě pacienta. Na počátku může být mikrob nesoucí geny pro rezistenci velmi vzácný. Antibiotikum však vyhubí všechny jeho konkurenty a nabídne mu volný prostor pro množení. Čím častěji lékaři předepisují dané antibiotikum, tím větší je šance, že se nakonec vyvine bakterie, která mu vzdoruje.
Pro vznik a šíření bakterií odolných vůči antibiotikům proto panují příhodné podmínky v rozvojových zemích, kde lidé běžně užívají tyto léky bez kontroly lékařů. Další líhní odolných bakterií jsou nemocnice, kde se pacienti s oslabenou imunitou opakovaně léčí antibiotiky z nejrůznějších infekcí.
Tuberkulóza zvyšuje skóre
O tom, jak kmeny bakterií postupně získávají odolnost vůči antibiotikům a stávají se nebezpečnějšími, názorně svědčí vývoj rezistence u původce tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis. Touto bakterií je nakažena třetina lidstva a každou vteřinu se jí nakazí další člověk.
Zdaleka ne všichni onemocní. U většiny zůstane bakterie v klidu a její přítomnost se v těle člověka nijak neprojeví. Počet nemocných se odhaduje na 15 milionů a z nich dva miliony každoročně na tuberkulózu zemřou. Pokud není tato nemoc včas a správně léčena, zahubí zhruba polovinu svých obětí.
Léčba je zdlouhavá a náročná a stále více ji komplikují kmeny bakterie odolné k antibiotikům. Tzv. multirezistentní kmeny vzdorují přinejmenším dvěma ze základních antibiotik používaných k léčbě tuberkulózy – isoniazidu a rifampicinu. Tyto kmeny se vyskytují hojně v zemích bývalého Sovětského svazu, v Indii nebo Číně.
Zhruba každý dvacátý nemocný je nakažen těmito kmeny. Léčba takového onemocnění je ještě komplikovanější, může se protáhnout až na dva roky a je při ní třeba nasadit mnohem dražší léky. Drtivá většina případů nákazy multirezistentními kmeny ale zůstává neodhalena a jsou považovány za "běžnou" tuberkulózu.
Ve světě už se objevily tzv. extenzivně rezistentní kmeny, na které už nezabírají ani antibiotika využívaná pro léčbu multirezistentních kmenů. Poprvé ukázala tato krajně nebezpečná forma tuberkulózy svou sílu v roce 2006 v Jižní Africe. Při epidemii ve městě Tugela Ferry tam ze 314 nemocných zemřelo 215.