Pondělí 2. prosince 2024, svátek má Blanka
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Nebezpečné výkyvy teplot a nedostatek sněhu vadí přírodě

Věda

  6:35
Sníh v půli ledna napadl a na většině území naší republiky vzápětí zase roztál. Lyžaři a provozovatelé sjezdovek nejsou zdaleka jediní, komu to nevyhovuje.

Silnice po nočním sněžení foto: MAFRA - Ladislav Němec

Klimatologové a meteorologové varují: se sněhem to bude složité. Tam, kde ho nečekají, mohou být zaskočeni jeho přívaly, jako se to stalo nedávno obyvatelům východního pobřeží Spojených států. A tam, kde na něj bývali zvyklí, mohou sněhové vločky marně vyhlížet celou zimu. Změny klimatu vnímáme obvykle jako hrozbu pro přírodu někde jinde. Dojímá nás osud ledních medvědů v Arktidě i útrapy, jaké anomálie počasí připravily tučňákům v Antarktidě. Extrémní rozmary zimního počasí však představují vážnou zkoušku i pro přírodu mírného klimatického pásu.

Účinná izolační vrstva

Sněhová pokrývka funguje v krajině jako skutečná peřina. Vytváří účinnou izolační vrstvu a chrání půdu před promrzáním. Pokud uhodí mrazy na sucho, nechráněná půda mrzne na kámen. Paradoxně jsou půdy v globálně se oteplujícím světě stále chladnější.

Potvrdili to američtí vědci vedení Jonathanem Paulim z Wisconsinské univerzity v Madisonu, kteří zbudovali ve volné přírodě v oblasti Velkých jezer na pomezí USA a Kanady „skleníky“ a udržovali v nich teplotu, jaká by tu měla vládnout kolem roku 2050. Skleníky automaticky propouštěly dovnitř srážky v jakékoli formě.

I tak vypadá vánoční krajina. Snímek byl pořízen v Lovčicích.
O letošních Vánocích by mělo sněžit jen minimálně

Pokusy potvrdily, že vyšší teploty oslabí sněhovou pokrývku, a půdy proto budou více prochládat. To bude mít dopad na zahájení jarních polních prací i na jarní výsevy a sadbu zemědělských plodin. Promrzlé půdy bez sněhu představují problém pro živočichy, jejichž přítomnost si v zasněžené zimní krajině většinou ani neuvědomujeme. Například drobní hlodavci či hmyzožravci si budují pod sněhem spletitý systém chodeb, kde shánějí potravu. Přitom jsou skryti před zraky dravců a šelem. V zimách bez sněhu o úkryt přijdou.

Zimy bez sněhu mají dopad i na flóru. Mnohé z efektů sněhu na rostlinstvo jsou zprostředkovány půdními mikroorganismy. V relativním teple pod sněhovým příkrovem zůstávají půdní bakterie a houby aktivní a s nástupem jara své životní pochody ještě zvyšují. To vede k uvolnění živin z organických látek, které mikroby a houby rozkládají. V promrzlé zemi se tyto životadárné procesy dramaticky zbrzdí a zjara nemají rostliny k dispozici tolik živin.

Nebezpečné výkyvy teplot

Sníh chrání půdu před extrémně nízkými teplotami a působí jako tepelný stabilizátor. Na povrchu sněhové pokrývky kolísají teploty mnohem výrazněji než pod sněhem. Pod sněhovou duchnou bývá ve dne sice chladněji, ale v noci je tu naopak tepleji. To má zásadní význam pro řadu živočichů. Mnozí studenokrevní tvorové, například žáby nebo některé druhy hmyzu, nechávají své tělo v zimě zmrznout a přečkávají nejchladnější období roku, jako kdyby byli uloženi v mrazáku. Proti poškození tkání ledovými krystaly se chrání produkcí ochranných látek. Někteří tvorové používají jako „nemrznoucí směs“ molekuly glycerolu.

Další si vypomáhají speciálními bílkovinami. Když se jim v tělních tekutinách mrznoucího těla začnou tvořit mikroskopické krystalky ledu, protimrazová bílkovina se nalepí na jejich povrch. Zabrání tak jejich shlukování do velkých krystalů, které by potrhaly buňky a tkáně. Pokud udeří mrazy a nenapadne sníh, jsou živočichové vystaveni velmi nízkým teplotám, na které jejich protimrazový systém nestačí. Ještě víc je ale deptají výkyvy teplot netlumené sněhovou pokrývkou. Živočich opakovaně mrzne a opět rozmrzá. Pokaždé se musí znovu vybavit protimrazovými molekulami, a tím vyčerpává energii i živiny, kterých nemá nazbyt.

Velké tepelné výkyvy a pokles teplot hluboko pod nulu nesvědčí ani zimním spáčům, jako jsou plchové nebo sysli. Jejich tělesná teplota sice klesá až k nule, ale nesmí klesnout o mnoho hlouběji, protože pak by zvíře umrzlo. Pokud noru, v které zvíře hibernuje, neizoluje od třeskutých mrazů sněhová pokrývka, čelí zimní spáč poklesu tělní teploty pod kritickou mez zvýšenou úrovní látkové výměny. Tělesné rezervy, které si uložil v těle ve formě tuku, se mu pak nebezpečně rychle tenčí. Zrazeni jsou nedostatkem sněhu také živočichové, kteří si na zimu pořizují ochranné zbarvení. U nás mění často hnědou letní srst za bílý zimní kožíšek lasice hranostaj. Když sníh zmizí, je hranostaj najednou nápadný jak pro svou kořist, tak pro své přirozené nepřátele.

Horské „vodárny“

Není jedno, zda v zimě spadne voda v dešťových kapkách, nebo sněhových vločkách. Horstva fungují v krajině jako vodárny, kde se přes zimu hromadí voda ve formě sněhu. Na množství sněhu na horách a nástupu jarního tání závisí vodní režim i v krajích, které se nacházejí desítky kilometrů daleko. Ostatně jarní tání pak není zdaleka jen otázka teploty vzduchu.

Čistý sníh odráží více než 80 procent dopadajícího záření. Pokud je sníh špinavý, množství pohlceného záření dramaticky roste a tání se urychluje. Silný ohřevný efekt mají například mikroskopické částečky sazí, vznikajících při spalování fosilních paliv. Do ovzduší se dostávají z výfuků automobilů i z komínů domácností. Podobný efekt ale může u sněhu vyvolat i prach přinášený do hor větrem z nížin, například z polí postižených větrnou erozí.

Autor: