Před 640 tisíciletími explodovala v místě dnešního Yellowstonu gigantická sopka. Vyvrhla 250 kilometrů krychlových horniny a zasypala západní polovinu kontinentu popelem až do výšky 20 metrů.
Impozantní exploze sopky Mount St. Helens v roce 1980 byla ve srovnání s dávnou yellowstonskou katastrofou jen drobnou epizodou, protože se při ní z kráteru vyvalilo asi 0,3 kilometru krychlového popela a hornin. Svědectvím po yellowstonské erupci je kráter zabírající plochu 2400 kilometrů čtverečních.
Po gigantickém výbuchu následovalo přinejmenším třicet menších erupcí, z nichž poslední se odehrála před 70 000 lety.
Země je pod Yellowstonem stále aktivní. Horká vřídla a bahenní sopky, na které se přijíždějí podívat turisté z celého světa, představují tu přívětivější tvář neklidných podzemních sil. Seismografy tady ročně zaznamenají tisíce tu slabších, tu o něco silnějších zemětřesení. Kdyby se měla gigantická exploze opakovat, byly by její následky nedozírné. Proto je celá oblast Yellowstonu pod neustálým dohledem pozemních měřících aparatur i satelitů na oběžné dráze kolem Země. Data získaná prostřednictvím družicových radarů i měření prostřednictvím GPS hovoří jasnou řečí. Od roku 1923 se celá oblast zvedá průměrným tempem 2 centimetry za rok. Počínaje rokem 2004 však vzrostlo tempo zdvihu na 7 centimetrů za rok.
„Zaznamenali jsme skutečně výraznou změnu,“ říká člen výzkumného týmu University of Utah geofyzik Robert Smith v rozhovoru pro vědecký týdeník Science.
Tým amerických geologů ve stati zveřejněné v Science ubezpečuje, že erupce v Yellowstonu bezprostředně nehrozí. Sopečné exploze se ohlašují zvýšenou seismickou aktivitou a v Yellowstonu zemětřesení v poslední době naopak slábnou. Dnes jich seismografy nezachytí za rok ani tisíc, což je méně než polovina z počtu otřesů zaznamenaných každoročně v předchozím období.
Odborníci také ví, že v minulosti prošly bez následků ještě dramatičtější pohyby zemského povrchu. Například seismicky vysoce aktivní zóna v kalifornském Long Valley, pod nímž rovněž leží kráter bývalé sopky, se v roce 1997 zdvihla během pouhých šesti měsíců o 10 centimetrů a zároveň byla zaznamenána četná zemětřesení. Poté ale horniny opět klesly a oblast zůstala v následujících letech v klidu. Nikdo si ale nedovolí brát události odehrávající se hluboko pod yellowstonskými gejzíry na lehkou váhu.
Impozantní exploze sopky Mount St. Helens v roce 1980 byla ve srovnání s dávnou yellowstonskou katastrofou jen drobnou epizodou, protože se při ní z kráteru vyvalilo asi 0,3 kilometru krychlového popela a hornin. Svědectvím po yellowstonské erupci je kráter zabírající plochu 2400 kilometrů čtverečních.
Po gigantickém výbuchu následovalo přinejmenším třicet menších erupcí, z nichž poslední se odehrála před 70 000 lety.
Země je pod Yellowstonem stále aktivní. Horká vřídla a bahenní sopky, na které se přijíždějí podívat turisté z celého světa, představují tu přívětivější tvář neklidných podzemních sil. Seismografy tady ročně zaznamenají tisíce tu slabších, tu o něco silnějších zemětřesení. Kdyby se měla gigantická exploze opakovat, byly by její následky nedozírné. Proto je celá oblast Yellowstonu pod neustálým dohledem pozemních měřících aparatur i satelitů na oběžné dráze kolem Země. Data získaná prostřednictvím družicových radarů i měření prostřednictvím GPS hovoří jasnou řečí. Od roku 1923 se celá oblast zvedá průměrným tempem 2 centimetry za rok. Počínaje rokem 2004 však vzrostlo tempo zdvihu na 7 centimetrů za rok.
„Zaznamenali jsme skutečně výraznou změnu,“ říká člen výzkumného týmu University of Utah geofyzik Robert Smith v rozhovoru pro vědecký týdeník Science.
Tým amerických geologů ve stati zveřejněné v Science ubezpečuje, že erupce v Yellowstonu bezprostředně nehrozí. Sopečné exploze se ohlašují zvýšenou seismickou aktivitou a v Yellowstonu zemětřesení v poslední době naopak slábnou. Dnes jich seismografy nezachytí za rok ani tisíc, což je méně než polovina z počtu otřesů zaznamenaných každoročně v předchozím období.
Odborníci také ví, že v minulosti prošly bez následků ještě dramatičtější pohyby zemského povrchu. Například seismicky vysoce aktivní zóna v kalifornském Long Valley, pod nímž rovněž leží kráter bývalé sopky, se v roce 1997 zdvihla během pouhých šesti měsíců o 10 centimetrů a zároveň byla zaznamenána četná zemětřesení. Poté ale horniny opět klesly a oblast zůstala v následujících letech v klidu. Nikdo si ale nedovolí brát události odehrávající se hluboko pod yellowstonskými gejzíry na lehkou váhu.