Polykač mečů.
foto: Reprofoto
Výsledek jejich výzkumu vloni zveřejnilo odborné periodikum British Medical Journal. Časopis Anály nepravděpodobného výzkumu, který vychází na Harvardově univerzitě, letos jejich studii ocenil Ig Nobelovou cenou za medicínu.
O úmrtích se nepíše Výzkumníci kontaktovali 110 polykačů ze 16 zemí. Poslali jim dotazník s otázkami, jaké techniky polykání praktikují a s jakými zdravotními komplikacemi se potýkají. Zpátky přišlo 46 odpovědí. Z nich vyplývá, že k poraněním dochází nejčastěji, když je polykač nečekaně vyrušen, pokud používá víc mečů najednou nebo se snaží své vystoupení netradičně ozvláštnit.
Častými potížemi bývají bolesti hrdla. Ty se ozývají především při nacvičování, nebo pokud je používán meč netradičního tvaru. Někdy dochází i ke krvácení v trávicím traktu nebo k bolestem na prsou. Za pozornost stojí také skutečnost, že většina polykačů se snaží těmto problémům čelit bez konzultace s lékařem. Pravděpodobně z obavy, že by jim netradiční koníček zakázal.
V závěru studie ovšem autoři optimisticky dodávají, že v dostupné literatuře nenarazili na žádný případ úmrtí zapříčiněný spolknutým mečem.
|
IG NOBELOVY CENY
Ig Nobelovu cenu udělil letos už po sedmnácté časopis Anály nepravděpodobného výzkumu. Oceňuje výzkumy, „nad nimiž se člověk usměje, ale pak ho přimějí se zamyslet". Mottem letošního ceremoniálu byla otázka, zda bylo dřív vejce, nebo slepice.
Vedlejší účinky polykání mečů zkoumali vědci ocenění Ig Nobelovou cenou za medicínu. Z mezinárodní ankety polykačů vyplynulo, že je někdy bolí hrdlo, zvášť při nacvičování triku nebo při užití meče netradičního tvaru. Dan Meyer, výkonný ředitel Mezinárodní asociace polykačů mečů (na snímku), přebral Ig Nobelovu cenu přímo na Harvardově univerzitě.
Za analýzu vzorů, které vznikají na zmačkaných prostěradlech, dostali Ig Nobelovu cenu za fyziku Lakshminarayanan Mahadevan z Harvardu a Enrique Cerda Villablanca z Univerzity v Santiago de Chile.
Brian Wansink z Cornellovy získal cenu za výživu za bezednou misku na polévku. S její pomocí zjistil, že množství potravy, kterou sníme, nezáleží na našem hladu, ale na tom, kolik jídla před sebou vidíme. Za výzkum dostal Ig Nobelovu cenu za výživu.
Za kompletní přehled živočichů, s nimiž sdílíme lože, dostala Johanna E. M. H. van Bronswijková z Technické univerzity v Eindhovenu Ig Nobelovu cenu za biologii. |
