Prokázat je bývá velice obtížné. Teď však vyšla ve vědeckém časopise Science práce plná až překvapivě konkrétních čísel. Její autor se jmenuje Eyal G. Frank. Pracuje na Chicagské univerzitě.
Specializuje se na průniky mezi dvěma zdánlivě nesouvisejícími obory s podobnými jmény – ekonomií a ekologií. Ve svém posledním článku zkoumal následky infekce označované jako syndrom bílého nosu. Způsobuje ji houba Pseudogymnoascus destructans.
Usazuje se v nozdrách hibernujících netopýrů. Mnoho jich takto usmrtí. Napadá jedenáct z padesáti amerických netopýřích druhů.
Začala invaze, hejna netopýrů hledají úkryt u lidí. Pozor na vzteklinu |
Prvních jedinců zasažených houbou si zoologové všimli v roce 2006 v jedné jeskyni ve státě New York. Od té doby se infekce šíří Spojenými státy. Dokáže snížit populace zasažených druhů na daném území až o sedmdesát procent.
Epidemie se dá použít jako přirozený experiment. Netopýři jsou významní predátoři. Zkonzumují obrovské množství hmyzu, který by jinak ničil úrodu na polích a v sadech. Postupné šíření nemoci umožnilo Frankovi vyčíslit škody, které úbytek netopýrů způsobil.
Zemědělci v zasažených oblastech museli podle jeho výpočtů začít používat o 31 procent víc insekticidů. Mezi roky 2006 a 2017 je tak nárůst populací škůdců stál 27 miliard dolarů.
Pozor na nebezpečné „suvenýry“. Z ciziny si můžete přivézt kousanec od kdečeho, rafnout umí opice i velbloud |
Zřejmě to ale není jediný problém. Úbytek netopýrů se projevil i zvýšením úmrtnosti dětí do jednoho roku o osm procent. V absolutních číslech to bylo 1 300 životů.
Zatím se však nepodařilo odhalit přesný mechanizmus, který za nárůstem stojí. Pesticidy jsou z definice jedovaté. Jak ale v tomto konkrétním případě souvisí s dětskou úmrtnosti, není jasné.
„Nemohu říci nic o mechanismu vystavení, pouze to, že mé výsledky nejsou v souladu s myšlenkou expozice prostřednictvím potravin,“ komentoval Eyal G. Frank svůj výzkum v časopisu New Scientist.
