Netopýři jsou schopni létat i ve tmě velkou rychlostí, aniž by narazili do sebemenší překážky. A některé druhy, například kaloň egyptský (Rousettus aegyptiacus), překonávají každou noc desítky kilometrů z jeskyně, v níž přes den odpočívají, až ke svým oblíbeným stromům s ovocem. A to přesto, že cestou míjejí podobné zdroje ovoce, upozornili badatelé z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).
ČTĚTE VÍCE Z VĚDY |
Podle vědců mají netopýři jakousi vnitřní mapu, kterou si sami vytvářejí podle míst, která už navštívili a která rozeznávají díky geografickým charakteristikám či umělému osvětlení. A také mají navigační mechanismy s velkým měřítkem, jež jim umožňují najít jejich jeskyni i v případě, že jsou přemístěni do vzdálené oblasti, v níž dříve nikdy nebyli.
Pozornost mnohých vědců dosud přitahovala schopnost orientace ptáků, hmyzu či želv, která se stala v posledních letech předmětem zkoumání v jejich přirozeném prostředí. Avšak výzkumy savců se dosud omezovaly na laboratorní prostředí, v němž fakticky nelze vytvořit potřebné podmínky do takové míry jako v přírodě.
Proto nyní izraelští badatelé umístili na kaloně egyptské miniaturní přístroje GPS, které monitorovaly trasy jejich letů. Každý přístroj vážil pouhých deset gramů a obsahoval miniaturní receptory, baterii a paměť pro uchování shromážděných dat.
Badatelé nejprve sledovali kolonii kaloňů z jedné jeskyně v Bejt Šemeš (západně od Jeruzaléma). Každou noc netopýři létali za potravou do oblíbené "restaurace" rychlostí až 40 kilometrů v hodině ve zhruba stometrové výšce.
Jejich oblíbené ovocné stromy se nacházely ve vzdálenosti 12 až 25 kilometrů od jejich domovské jeskyně a kaloni noc co noc létali ke stejným stromům, ať byly sebedál. Přitom přelétali nad stromy téhož druhu, jež byly blíže jejich domovu.
Výzkumníci některé z netopýrů posléze přemístili do jeskyně v pouštní oblasti asi 44 kilometrů od jejich původního domova. Část z nich ve večerních hodinách vypustili, aby si našli potravu. Druhou skupinu ale na místě nakrmili ještě za dne a vypustili před setměním.
"Hladoví" kaloni neměli problém vyhledat oblast se svými oblíbenými stromy a vrátit se pak do své původní jeskyně. Skupina, která byla předem nakrmena, se vydala domů rovnou, aniž předtím vyhledala své ovocné stromy.
Vědci soudí, že se netopýři zřejmě řídili vizuálními signály - například světly z lidských sídlišť nebo pahorky v oblasti města Beerševa na jihovýchodě Izraele.
V dalším pokusu přemístili netopýry až do kráteru vzdáleného 84 kilometrů jižně od jejich jeskyně. Některé vypustili z vrcholu kráteru, jiné z níže položených částí. Většina z kaloňů byla schopna se vrátit domů. Ovšem bylo to snazší pro ty, kteří byli vypuštěni z větší výšky. Ti, kteří byli na dně jícnu, působili dezorientovaně a trvalo jim déle, než našli cestu na sever.
Badatelé jsou přesvědčení, že tito savci mají jistý navigační mechanismus, jenž jim pomáhá vypočítávat polohu, když nemají v dohledu žádný opěrný bod.
Tento mechanismus je možná schopný detekovat magnetická pole nebo dokonce vůni větru, jenž vane ze Středozemního moře do Negevské pouště. Jde o vynikající navigační systém zásadního významu pro jejich přežití.
