Záhady kosmu na Nobelovu cenu. Vesmír je tajemnější, než jsme si mysleli |
LN Jak se stalo, že jste vědcem v USA?
Vystudoval jsem 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Vždycky jsem měl snahu dělat vědu, využil jsem příležitosti v roce 1990 a po složení atestace z vnitřního lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy jsem odjel na stáž do Národních institutů zdraví (NIH) v americké Bethesdě. Zde jsem chtěl skloubit klinickou a výzkumnou práci na vysoké úrovni a to v tehdejším Československu nebylo možné.
LN A od té doby působíte v Bethesdě?
Ano, téměř po celou dobu pracuji v NIH kromě dvou let, kdy jsem byl na atestační přípravě z vnitřního lékařství ve washingtonské nemocnici. Nyní jsem vedoucím oddělení lékařské neuroendokrinologie, kde se zabývám zejména výzkumem i léčbou neuroendokrinních nádorů, především nádorů nadledvin. Spolupracuji i s několika českými pracovišti, přednáším například na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, na níž jsem ostatně získal i titul profesora a doktora věd.
LN Jak jste poznal profesora Semenzu?
Bylo to v roce 2012. Profesor Semenza publikoval v roce 1991 poznatky o genech, které objevil a jež se podílejí na odpovědi buňky na nedostatek kyslíku, na ději, který se nazývá hypoxie, a na regulaci hormonu erytropoetin. Erytropoetin podněcuje produkci červených krvinek, které pak roznesou po těle více kyslíku, především při jeho nedostatku.
Nobelovky 2019 přehledně: molekulový vypínač, lithiová baterie nebo mír v africké válce |
V našem klinicko-vědeckém programu máme některé pacienty s polycytémií. To je onemocnění krvetvorných buněk v kostní dřeni, při němž se zvýší počet červených krvinek a sníží tekutost krve, což může vést ke vzniku sraženin. Naší výzkumné skupině se podařilo odhalit, že u pacientů s určitými neuroendokrinními nádory nadledvin a dvanáctníku byla přítomna polycytémie, a to právě v důsledku zvýšené tvorby erytropoetinu.
Proto jsme tehdy navštívili profesora Semenzu a probrali jsme své poznatky, které navazovaly na ty jeho dřívější. V dalším výzkumu, na němž se podílel i profesor Josef Prchal, Čech působící na Univerzitě v Utahu, jsme prokázali, že mutace genu, který řídí odezvu buňky na nedostatek kyslíku, stimuluje nejen tvorbu červených krvinek, ale i nádorových buněk (dnes se to nazývá Pacak-Zhuangův syndrom).
Později jsme s profesorem Semenzou publikovali odborný článek, ve kterém jsme popsali účinnost látek, jež výrazně zabraňují růstu neuroendokrinních nádorů nadledvin, a to přes geny, které se uplatňují v tom, jak buňka vnímá nedostatek kyslíku.
LN Jaká to byla spolupráce?
Náročná. Profesor Semenza je velice pozorný, vše si dokonale přečte a opraví, má vynikající znalosti, je kritický, ale férový a upřímný. Článek nám několikrát vrátil s připomínkami, než jsme jej nabídli k publikaci. Tím jsme se vždycky něco nového naučili. Byla to vynikající zkušenost.
LN Znáte se i s dalším Američanem, Williamem Kaelinem, který rovněž letos získal Nobelovu cenu?
Nespolupracovali jsme spolu, ale společně jsem s ním přednášel na konferenci věnované endokrinním nádorům. Ale musím říci, že z jeho prací jsme výrazně čerpali. Byl to on, kdo objevil, jak se určitá bílkovina uplatňuje v reakci buňky na hypoxii i při vzniku nádoru nadledvin. To byl poznatek významný i pro náš výzkum.
Nobelova cena za dýchání buněk. Objev může pomoci při boji proti nádorům |
LN Jak je těžké vypracovat se na pozici, kde je možné získat Nobelovu cenu?
Velice těžké. Musíte mít velmi výjimečný nápad a musí se týkat něčeho, co má velmi široký dopad na děje, které se – v případě Nobelovy ceny za lékařství – odehrávají v těle člověka. V případě profesora Semenzy to bylo objevení mechanismu, jímž buňky vnímají hladinu kyslíku. Mechanismus se projevuje v každé buňce a má vliv na téměř všechna onemocnění. Musíte ovšem v sobě taky mít nesmírnou sílu velmi těžce vědecky pracovat, studovat, překonávat problémy, občas být také neuznaný a odmítnutý.
LN Dá se říci, proč je americká věda o tolik úspěšnější než česká?
V USA existuje velmi dobrý, i když nesmírně konkurenční systém získání podpory na výzkum. Na mnohých pracovištích a univerzitách působí vynikající vědci a učitelé. Získání vědeckých hodností musí být podloženo velmi dobrými odbornými publikacemi. To je navíc propojeno s velmi usilovnou prací, odhodláním zůstávat v laboratoři do nočních hodin, přes víkendy a svátky.
