"Noční oblaka můžete vyhlížet i v následujících dnech," slibuje astronom Petr Horálek na serveru Astro.cz.
Astronom je přesvědčen, že byla noční oblaka viditelná v noci na úterý nejkrásnějšími v tomto roce. Podobně výrazná stříbřitá oblaka zdobila večerní oblohu 15. června během letošního zatmění Měsíce, uvedl.
JAK POZOROVAT
V té době osvěcuje právě oblast mezosféry. Okolo slunovratu v Česku tato hloubka Slunce pod obzorem odpovídá půlnoci letního času. Z Krkonoš, odkud je vidět daleko na sever do Polska, jsou svítící oblaka vidět i několik stupňů nad obzorem. V Česku se jinak jejich výskyt pohybuje ve výšce kolem 35 stupňů. |
V místech vzniku oblaků, tedy v mezosféře, se teplota stále mění.
Jen během několika týdnů okolo letního slunovratu se ustálí na nejnižší hodnotě během roku, a to na zhruba minus 130 stupních Celsia.
Teprve za těchto podmínek se mohou tato oblaka tvořit.
Jsou z částeček ledu, které vznikají z malého množství vodních par z nižších a teplejších vrstev atmosféry a také štěpením molekul vody přímo v mezosféře a patrně i štěpením metanu slunečním zářením.
Globální oteplování i aktivita Slunce
První zmínky o svítících oblacích jsou z doby průmyslové revoluce v 19. století. Odborníci soudí, že nemalý podíl na jejich vzniku má i globální oteplování. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého přináší více tepla a více vodních par, které stoupají do mezosféry. Jev naopak vede k ochlazování mezosféry.
Další velký vliv na výskyt svítících oblaků má sluneční aktivita. V době minima sluneční aktivity je jejich výskyt mnohem vyšší. Nízká aktivita přispívá k nižší teplotě polární mezopauzy (vrstva atmosféry na přechodu mezi mezosférou a termosférou).
