Výsledky výzkumu publikoval tým pod vedením botaničky Ireny Axmanové v časopisu Ecography, oznámila novinářům mluvčí školy Tereza Fojtová.
Mexičtí archeologové objevili přes 800 mamutích kostí |
Charakter krajiny lze částečně rekonstruovat pomocí analýzy pylových zrn či zbytků rostlin v usazeninách. Ještě lepší zdroj informací představují mamutí žaludky. „Ve věčně zmrzlé půdě severní Sibiře a Aljašky se totiž našla dobře zachovalá těla velkých býložravců doby ledové včetně obsahu jejich trávicí soustavy. Zbytky rostlin z jejich žaludků či výkalů jsme mohli porovnat se současnou vegetací Sibiře a zjistili jsme, že tamní krajina vypadala podobně jako dnes už zhruba před 50 000 lety,“ uvedla Axmanová.
Botanici nezkoumali trávicí trakt býložravců přímo, ale shromáždili informace o zbytcích rostlin a pylu z 27 studií jiných odborníků popisujících zmrzlé mamuty, soby, koně, bizony a srstnaté nosorožce z období před 50 000 až 15 000 lety. Sestavili seznam nalezených rostlin, ten porovnali s různými typy sibiřské vegetace, kterou podrobně zkoumali po několik let. Nejvíc podobností našli se současnou severskou krajinou.
„Ukázalo se, že během vrcholné doby ledové byla tamní krajina pravděpodobně velmi podobná té současné. Zvířata se tedy na severu Sibiře a na Aljašce pásla ve vlhkých biotopech, v krajině s významným zastoupením tundry, světlé modřínové tajgy a rašelinišť. Kromě trav si pochutnávala i na větvičkách vrb či bříz a k typické stepní vegetaci se moc nedostala,“ shrnula výsledky výzkumu Axmanová.
Mamuti na Sibiři. Honba za ledovou slonovinou |
Zatímco ve střední Evropě převažovala otevřená krajina s výrazným podílem suché stepi, kde se na vlhčích a chráněných místech vyskytovaly řídké lesy, na severu Sibiře žili velcí savci mezi jezírky a mokřady. I v drsných podmínkách se tam vyskytovaly četné stromy a keře. Možná i díky typu krajiny a její stabilitě vyhynuli mamuti na severu asijského kontinentu mnohem později než v jiných částech světa.
