Velikost zorniček se mění podle množství světla dopadajícího do oka. Psychologové vědí, že závisí také na našich emocích. Když mluvíme s někým, kdo je nám sympatický, zornice se rozšíří víc než při konverzaci s osobou, kterou – byť skrytě – nesnášíme. Kromě toho u člověka i dalších savců funguje reflex, díky němuž se nám zornice rozšíří ve stresových situacích – tato reakce souvisí s vyplavováním hormonu noradrenalinu.
Podle Carterové ale pohyb zornice dokáže prozradit také okamžik našeho rozhodování. V pokusu, jehož výsledky zveřejnila v časopise Frontiers in Human Neuroscience, promítala skupině dobrovolníků postupně číslice od jedné do pěti. Lidé si měli libovolnou číslici vybrat. Ve chvíli, kdy se "jejich" číslice objevila na obrazovce, zornice dobrovolníků se rozšířily.
Autorka pokusu tvrdí, že podle této reakce dokázala se šedesáti- až stoprocentní přesností určit, kterou číslici si dotyčný vybral (s tím, že u některých dobrovolníků reakce fungovala spolehlivěji než u jiných). Nyní chtějí vědci vyzkoušet, jak tato reakce funguje u paralyzovaných lidí, kteří jsou při vědomí, ale kvůli nemoci nebo poškození mozku nedokážou komunikovat se svým okolím. Pokud se potvrdí, že reagují na odpovědi typu ano/ne, můžeme tak získat jednoduchý nástroj, jak se s nimi dorozumět.
|
Další novinky o vědeckých výzkumech čtěte dnes na stránce Věda v příloze Orientace Lidových novin. |
