Celá událost začala zdánlivě dobře: jako každým rokem se k pobřeží dostalo velké množství studené a na živiny bohaté mořské vody z větších hloubek. Toto bohatství je „příležitostí“ pro tzv. fytoplankton. To jsou drobné organismy, které jsou schopné získávat energii fotosyntézou. Vody kolem Oregonu jejich dílem zeleně rozkvetly, ale tento růst byl jen předzvěstí konce. Fytoplankton totiž – stejně jako jiné rostliny – vyrábí kyslík. Ale jenom do chvíle, než zemře. V tu chvíli klesá ke dnu, kde se stane potravou bakterií. A ty při své výživě kyslík naopak spotřebovávají. Připraví tak o něj mořské živočichy.
Podobné „mrtvé zóny“ se nacházejí i na jiných místech zeměkoule. Někde jsou způsobeny reliéfem mořského dna. Jde o jakési „jámy“ v mořském dnu, ve kterých se voda nemůže obnovovat a zůstává stále bez kyslíku. Jako v Černém moři v hloubkách pod 200 metrů.
Další zóny způsobuje zemědělství. Například kolem ústí Mississippi a jiných řek vznikají místa, kde množství hnojiv vede k přemnožení fytoplanktonu, s nímž zahyne i hluboko mořský život.
To nebyl případ Oregonu. Za tuto katastrofu mohl vítr, který pohání výměnu vody u pobřeží. Jen musí vát správným směrem. U Oregonu převládal vítr právě opačný, než bylo zapotřebí. Vítr ze severu tlačil k pobřeží málo okysličenou vodu z Arktidy.
Na kyslík chudá „mrtvá zóna“ tak u pobřeží zůstala celých 17 týdnů. Hlubinné ryby se nastěhovaly do pobřežních vod a někteří rybáři v těchto oblastech měli netradičně dobré úlovky. Zóna pokryla oblast více než 100 tisíc km2, a vytvořila tak nový rekord.
Nebylo to totiž poprvé, co oregonské pobřeží zažilo „špatné léto“. Poprvé v lidmi zaznamenaném období se mrtvá zóna objevila v těchto místech roku 2002. Pak o rok později a znovu každý rok v místech, která nedávno představovala bohatá loviště. Ale rozměry a trvání události byly v roce 2006 rekordní a rekordně zvýšily obavy oceánologů. Bojí se, že se systém pacifických proudů „vykloubil“.
Jane Lubchencová z Oregonské státní univerzity, která „mrtvé zóny“ u západního pobřeží sleduje od jejich objevení, před několika lety řekla pro časopis Science, že „i když se tu dějí hrozné věci, je zajímavé u nich být“. Po loňské katastrofě však mluví jinak: „Měli bychom čekat další překvapení. V systému pacifických proudů dochází ke krajním výkyvům.“
Lubchencová a jiní odborníci opatrně viní z „masakru“ u Oregonu (tedy z proměn směru větru) změny klimatu. „Zaznamenané změny odpovídají tomu, co můžeme čekat od změn klimatu,“ řekla Lubchencová deníku The Guardian. Snad nás další překvapení, která změny klimatu patrně přinesou, nepřekvapí jako oregonské kraby loňský „nešťastný způsob léta“.
Podobné „mrtvé zóny“ se nacházejí i na jiných místech zeměkoule. Někde jsou způsobeny reliéfem mořského dna. Jde o jakési „jámy“ v mořském dnu, ve kterých se voda nemůže obnovovat a zůstává stále bez kyslíku. Jako v Černém moři v hloubkách pod 200 metrů.
Další zóny způsobuje zemědělství. Například kolem ústí Mississippi a jiných řek vznikají místa, kde množství hnojiv vede k přemnožení fytoplanktonu, s nímž zahyne i hluboko mořský život.
To nebyl případ Oregonu. Za tuto katastrofu mohl vítr, který pohání výměnu vody u pobřeží. Jen musí vát správným směrem. U Oregonu převládal vítr právě opačný, než bylo zapotřebí. Vítr ze severu tlačil k pobřeží málo okysličenou vodu z Arktidy.
Na kyslík chudá „mrtvá zóna“ tak u pobřeží zůstala celých 17 týdnů. Hlubinné ryby se nastěhovaly do pobřežních vod a někteří rybáři v těchto oblastech měli netradičně dobré úlovky. Zóna pokryla oblast více než 100 tisíc km2, a vytvořila tak nový rekord.
Nebylo to totiž poprvé, co oregonské pobřeží zažilo „špatné léto“. Poprvé v lidmi zaznamenaném období se mrtvá zóna objevila v těchto místech roku 2002. Pak o rok později a znovu každý rok v místech, která nedávno představovala bohatá loviště. Ale rozměry a trvání události byly v roce 2006 rekordní a rekordně zvýšily obavy oceánologů. Bojí se, že se systém pacifických proudů „vykloubil“.
Jane Lubchencová z Oregonské státní univerzity, která „mrtvé zóny“ u západního pobřeží sleduje od jejich objevení, před několika lety řekla pro časopis Science, že „i když se tu dějí hrozné věci, je zajímavé u nich být“. Po loňské katastrofě však mluví jinak: „Měli bychom čekat další překvapení. V systému pacifických proudů dochází ke krajním výkyvům.“
Lubchencová a jiní odborníci opatrně viní z „masakru“ u Oregonu (tedy z proměn směru větru) změny klimatu. „Zaznamenané změny odpovídají tomu, co můžeme čekat od změn klimatu,“ řekla Lubchencová deníku The Guardian. Snad nás další překvapení, která změny klimatu patrně přinesou, nepřekvapí jako oregonské kraby loňský „nešťastný způsob léta“.
