| Tloustnu, protože mám moc hodné bakterie |
|
Štíhlá či naopak plnoštíhlá postava není jenom výsledkem péče a času, kterou věnujeme přípravě jídelníčku či pohybu. Značnou roli hraje také nedoceněná a bohatá mikroflóra v našem těle. Nesměle zaznívají i hlasy, které podkopávají lidský komplex výjimečnosti. Tito kacíři hovoří o Homo sapiens spíše jako o nadorganismu složeném z jednoho dílu člověka a jednoho dílu bakterií. Příkladem je studie otištěná tento týden v časopise PNAS. Buck Samuel a jeho kolegové se zaměřili na mikroorganismus Methanobrevibacter smithii, který v lidském střevě funguje jako „popelář“. Zpracovává vodík a odpadní látky jiných bakterií, přeměňuje je v metan, který uniká...zbytek jistě tušíte. Uklízení odpadků je možná „špinavá“, ale nutná práce. Laboratorní pokusy na myších potvrdily, že čím více bakterií M. smithii mají hlodavci ve střevech, tím lépe přibírají na váze. Čisté „pracovní prostředí“ zlepšuje výkonnost bakterií, které si poradí rovněž s potravu pro lidský zažívací trakt nepříliš stravitelnou. Rozloží je na jednodušší složky a ty potom střeva promění na energii. Zatím není prokázáno, že by obézní lidé měli ve střevech početnější kolonie M. smithii. Ale zdá se, že nálepky na potravinách „lžou“, každý získá z rohlíku tolik kalorií, kolik mu dovolí jeho bakterie. |
Jedná se o tzv. transmastné kyseliny, které se v malém množství přirozeně vyskytují v tuku přežvýkavců. V lidském jídelníčku pak nejčastěji v pokrmech z fast-foodu. V potravinářství se transmastné kyseliny využívají při výrobě uměle ztužených tuků, kterým dodávají tu správnou konzistenci. A také ke zvýšení trvanlivosti, třeba u některých sušenek.
Transmastné kyseliny se poprvé objevily v margarínech na začátku 20. století. Rozšíření se dočkaly během válek a „boom“ si prodělaly hlavně na Západě v 80. letech, kdy dietologové pálili ze všech hlavní po tzv. nasycených tucích. Transmastné kyseliny měly být zdravější alternativou k živočišnému máslu, protože obsahují větší podíl rostlinných tuků. Díky tomu také neodpuzovaly vegetariány a „vegany“, což výrobci kvitovali s povděkem.
Ale nyní to s transmastnými kyselinami jde z kopce. Považuje se za prokázané, že zvyšují hladinu špatného cholesterolu a způsobují onemocnění srdce. Poslední hřebíček jim do rakve patrně zatloukla skupinka kočkodanů pod dozorem vědců z Wake Forest Univerzity v Severní Karolíně.
Šest let badatelé pod vedením Kylie Kavanaghové podávali dvěma skupinkám opic potraviny o stejném kalorickém obsahu, ale různém složení. Osm procent z celkového energetického příjmu kočkodanů tvořily tuky různé povahy (z chemického hlediska glycerol a mastná kyselina).
Část opic dostávala tuky obsahující nenasycené mastné kyseliny, které jsou například v olivovém oleji. Druhá skupina konzumovala stejný podíl tuků s transmastnými kyselinami. U člověka by to prý odpovídalo jednomu cheesburgru a porci hranolků denně.
Výsledek pokusu? Kočkodani s „trans-dietou“ měli po šesti letech „nakročeno k cukrovce“, tvrdí Kavanaghová, hlavně díky zvýšené odolnosti proti inzulinu, než měla kontrolní skupina. Druhý rozdíl byl patrný na pohled. „Trans“ kočkodani přibrali na váze v průměru asi sedm procent (kontrolní skupina dvě procenta). Tuk se jim soustředil do „pneumatiky“ kolem břicha.
Jiní odborníci ve výsledcích vidí důkaz sílícího přesvědčení, že „o tucích nemůžeme přemýšlet jenom jako o kaloriích“, a doporučují pokračovat v omezování transmastných kyselin v potravinách. Někteří výrobci v USA už je z potravin stáhli, Dánsko jejich potravinářské použití v roce 2003 zakázalo zcela, Česko snad bude někdy následovat.
