Snižování novorozenecké úmrtnosti je oblast, ve které moderní medicína nejpřesvědčivěji vykázala své přednosti. Ve vyspělých zemích, Českou republiku nevyjímaje, umírá méně než jedno dítě ze sta. Lékaři dokážou zachránit i děti, které se narodí až tři měsíce před řádným termínem a jejichž porodní váha nedosahuje ani jednoho kilogramu.
Některé techniky zvyšující šance nedonošených novorozenců na přežití ale mohou mít neblahé následky. Výzkum, který na morčatech provedl tým kanadského vědce Stephena Matthewse, naznačuje, že léky běžně předepisované těhotným ženám působí na mozek a chování jejich dětí a dokonce i vnoučat.
Běžné těhotenství trvá 40 týdnů. Novorozeně ale může přežít i v případě, že se porod odehraje o 15 až 16 týdnů dříve. Nedonošené děti však nedokážou samostatně dýchat. Proto lékaři dávají ženám, u nichž bylo diagnostikováno rizikové těhotenství, látku, která vývoj plic urychlí. Tento postup se praktikuje už od sedmdesátých let dvacátého století.
Příliš mnoho dobra
Vývoj plic urychlují tzv. glukokortikoidy. Tyto látky zrychlují zejména vytvoření definitivní architektury plic. Jediná dávka léku snižuje úmrtnost dětí až o čtyřicet procent. Protože se soudí, že lék zabírá nejlépe, pokud je podán v týdnu před porodem, dostanou některé děti dávek více. K tomu dochází tehdy, jestliže se proti očekávání těhotenství protáhne a novorozeně se tedy nenarodí tak nedonošené, jak lékaři předpověděli. V podstatě dobrá zpráva tak může mít nečekané následky. "Jedenáct dávek glukokortikoidu není výjimkou," cituje časopis New Scientist specialistu na vývoj plodu Stephena Matthewse z Torontské univerzity.
Matthews proto zkoumal vedlejší účinky tohoto léku. Testy výzkumníci prováděli na morčatech, která mají podobnou placentu jako člověk a rodí také srovnatelně zralá mláďata. Jednu skupinu pokusných zvířat vystavili vědci dávce odpovídající třem injekcím betametasonu. Další "naočkovali" solným roztokem. Výsledky porovnávali s další skupinou, která nedostala injekci žádnou. Potomci morčat vystavených účinku léku vykazovali některé abnormality. Jednou z nich byla hyperaktivita.
Toto pozorování má obdobu i u lidských pacientů. Matky, kterým bylo podáno více dávek betametasonu také častěji mají neklidné děti s nižší schopností soustředit se. Dalším nechtěným efektem je pomalejší růst.
Vnoučata hyperaktivní i pasivní
Vědce ale překvapilo, že účinek látky byl patrný i na další generaci. Samice postižené účinkem betametasonu porodily mláďata vykazující fyziologické abnormality a také poruchy chování. A to i v případě, že se pářili se zcela zdravými jedinci.
Samci staří 25 dní, kteří byli vnuky morčat vystavených účinku glukokortikoidů, jevili ve srovnání se svými vrstevníky jen malý zájem o prozkoumávání okolí. Naproti tomu samice se projevovaly jako hyperaktivní. Na vině mohou být drobné genetické změny plodu způsobené opakovanými dávkami, soudí Stephen Matthews.
Australský expert John Newnham považuje informaci kanadských vědců za velmi znepokojivou. Našel v ní ale i dobrou zprávu. Vedlejší účinky se neobjeví v případě, že byla aplikována jen jedna dávka léku. To potvrzuje i letos ukončený výzkum, jehož objektem byly matky ve stáří třicet jedna let. Ani z něj neplyne, že by jednorázové podání glukokortikoidů mělo závažné následky.
Některé techniky zvyšující šance nedonošených novorozenců na přežití ale mohou mít neblahé následky. Výzkum, který na morčatech provedl tým kanadského vědce Stephena Matthewse, naznačuje, že léky běžně předepisované těhotným ženám působí na mozek a chování jejich dětí a dokonce i vnoučat.
Běžné těhotenství trvá 40 týdnů. Novorozeně ale může přežít i v případě, že se porod odehraje o 15 až 16 týdnů dříve. Nedonošené děti však nedokážou samostatně dýchat. Proto lékaři dávají ženám, u nichž bylo diagnostikováno rizikové těhotenství, látku, která vývoj plic urychlí. Tento postup se praktikuje už od sedmdesátých let dvacátého století.
Příliš mnoho dobra
Vývoj plic urychlují tzv. glukokortikoidy. Tyto látky zrychlují zejména vytvoření definitivní architektury plic. Jediná dávka léku snižuje úmrtnost dětí až o čtyřicet procent. Protože se soudí, že lék zabírá nejlépe, pokud je podán v týdnu před porodem, dostanou některé děti dávek více. K tomu dochází tehdy, jestliže se proti očekávání těhotenství protáhne a novorozeně se tedy nenarodí tak nedonošené, jak lékaři předpověděli. V podstatě dobrá zpráva tak může mít nečekané následky. "Jedenáct dávek glukokortikoidu není výjimkou," cituje časopis New Scientist specialistu na vývoj plodu Stephena Matthewse z Torontské univerzity.
Matthews proto zkoumal vedlejší účinky tohoto léku. Testy výzkumníci prováděli na morčatech, která mají podobnou placentu jako člověk a rodí také srovnatelně zralá mláďata. Jednu skupinu pokusných zvířat vystavili vědci dávce odpovídající třem injekcím betametasonu. Další "naočkovali" solným roztokem. Výsledky porovnávali s další skupinou, která nedostala injekci žádnou. Potomci morčat vystavených účinku léku vykazovali některé abnormality. Jednou z nich byla hyperaktivita.
Toto pozorování má obdobu i u lidských pacientů. Matky, kterým bylo podáno více dávek betametasonu také častěji mají neklidné děti s nižší schopností soustředit se. Dalším nechtěným efektem je pomalejší růst.
Vnoučata hyperaktivní i pasivní
Vědce ale překvapilo, že účinek látky byl patrný i na další generaci. Samice postižené účinkem betametasonu porodily mláďata vykazující fyziologické abnormality a také poruchy chování. A to i v případě, že se pářili se zcela zdravými jedinci.
Samci staří 25 dní, kteří byli vnuky morčat vystavených účinku glukokortikoidů, jevili ve srovnání se svými vrstevníky jen malý zájem o prozkoumávání okolí. Naproti tomu samice se projevovaly jako hyperaktivní. Na vině mohou být drobné genetické změny plodu způsobené opakovanými dávkami, soudí Stephen Matthews.
Australský expert John Newnham považuje informaci kanadských vědců za velmi znepokojivou. Našel v ní ale i dobrou zprávu. Vedlejší účinky se neobjeví v případě, že byla aplikována jen jedna dávka léku. To potvrzuje i letos ukončený výzkum, jehož objektem byly matky ve stáří třicet jedna let. Ani z něj neplyne, že by jednorázové podání glukokortikoidů mělo závažné následky.
