Českoslovenští vědci se už v 60. letech podíleli na záchranné akci UNESCO v Núbii v souvislosti se stavbou obří přehrady v Asuánu. Vody Nilu tam totiž měly pohltit velké množství unikátních památek z období starověkého Egypta. Čs. vláda tehdy rozhodla, že místo přímé finanční pomoci vyšle na místo své odborníky. A stavba Asuánské přehrady se zároveň stala impulzem k založení egyptologického ústavu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Mezi vikingy byli i transmuži, domnívá se švédský archeolog. Genderové role se prý neoddělovaly striktně |
Zasloužili se o to především dva přední čeští egyptologové: Zbyněk Žába a František Lexa, který se stal prvním vedoucím ústavu, oficiálně založeného k 1. říjnu 1958. Vědecké pracoviště s pobočkami v Praze a v Káhiře už dva roky po založení vyslalo do Egypta první expedici. V roce 1960, kdy po smrti Lexy převzal vedení ústavu Žába, totiž ústav získal koncesi pro výzkum na pyramidových polích v Abúsíru u egyptské metropole, která se stala místem prvního velkého čs. úspěchu.
Českoslovenští vědci tam brzy objevili hrobku Ptahšepsese, vezíra 5. dynastie, která je zatím největší známou nekrálovskou hrobkou ze Staré říše (první vrcholné období starověkého Egypta, zhruba 2686 až 2181 před naším letopočtem). K dalším úspěchům ze 70. let patří například objev papyrového archivu Raneferefova zádušního chrámu, odkrytí a prozkoumání pyramidového komplexu královny Chentkaus a 20 dalších hrobek méně významných členů královských rodin.
V roce 1976 pak čs. egyptologové získali novou koncesi v jižní části Abúsíru, kde mohli zkoumat zhruba dva čtvereční kilometry. Egyptologický ústav se tam soustředil na tři skupiny památek. Profilovým projektem je archeologický výzkum staveb na královském pyramidovém pohřebišti většinou z doby před 2500 let před Kristem. Druhým okruhem je rozkrytí pohřebišť s hrobkami velmožů, členů královských rodin, kněží a třetí oblast zahrnuje zkoumání šachtových hrobů vysokých královských úředníků.
Unikátní nálezy se českým egyptologům povedly i v 90. letech minulého století. Třeba v listopadu 1995 objevili hrobku soudce Kara a k ní přilehlý rodinný hřbitov z doby asi 2200 př. n. l. V březnu 1996 pak přišli 23 metrů pod zemí nedotčenou hrobku faraonova majordoma, starou asi 2500 let. A o dva roky později, v únoru 1998, otevřeli šachtovou hrobku vysokého kněze a správce faraonova paláce Iufaa. Tehdy šlo o zcela unikátní nález, neboť nevykradenou hrobku se podařilo nalézt naposledy v roce 1941.
Úspěchy tím ale neskončily, v roce 2007 Češi objevili neporušenou pohřební komoru kněze Neferinpua z doby před čtyřmi a půl tisíci lety a hrobku kněze Inpunefera z období Staré říše. Před osmi lety objevili v Abúsíru hrobku princezny Šeretnebtej (Šert Nepti) z období 2500 až 2350 let př. n. l. Za zaznamenání stojí i objevy hrobky královského lékaře jménem Šepseskafanch a velmože Kakaibaefa z roku 2013, o dvě sezóny později našli i hrobku dosud neznámé královny Chentkaus III.
Kořeny české egyptologie
Díky dlouholetému šéfovi Miroslavu Vernerovi (ve funkci 1975 až 2000) získal ústav v roce 2000 další koncesi na výzkumy v okolí oázy Baharíja. Mapování oblasti začalo o tři roky později a čeští egyptologové se soustředili na osídlení ze Staré říše a na křesťanskou osadu ze čtvrtého a pátého století. V roce 2007 se českým vědcům podařilo odkrýt nedaleko Baharíji dosud neznámé doklady o osídlení z poloviny třetího tisíciletí př. n. l. V poušti čeští vědci již dříve objevili římské vily a dílny.
Kořeny české egyptologie přitom sahají před založení ústavu. Už koncem 19. století přednášel Jan Kminek-Szedlo egyptologii na Boloňské univerzitě a byl kurátorem egyptské sbírky tamního muzea. Počátky vědeckého zájmu o Egypt v českých zemích jsou spjaty se jménem Františka Lexy, autora dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Lexa se už v roce 1919 stal soukromým docentem egyptologie na UK, o šest let později se zasloužil o vznik egyptologického semináře.
K dalším významným postavám patřil třeba Jaroslav Černý, jeden z nejuznávanějších odborníků ve 40. a 50. letech minulého století, který v roce 1946 odešel do Velké Británie a působil na univerzitách v Londýně a Oxfordu. U Lexova následovníka Žáby pak studoval Miroslav Verner, který se podílel už na záchranné akci UNESCO v Asuánu. Po Vernerově odchodu vedli egyptologický ústav Břetislav Vachala a Ladislav Bareš a v roce 2013 do ředitelského křesla usedl současný šéf Miroslav Bárta.
