Sonda po přistání 20. dubna poslala na Zemi údaje, díky kterým vědci zjistili, že půda má konzistenci odpovídající pozemskému mokrému písku. Aparát dokázal, že povrch Měsíce unese přistávací modul s lidskou posádkou.
Následovaly ale ještě čtyři mise programu Surveyor, než 20. července 1969 přistála na Měsíci mise Apolla 11 a Neil Armstrong uskutečnil svůj „velký skok pro lidstvo“. V listopadu 1969 pak na měsíčním povrchu usedl přistávací modul Apolla 12 - a to jen 200 metrů od místa, kde dva a půl roku odpočívala už dávno nefunkční sonda Surveyor 3. Astronauti z ní odmontovali některé součásti včetně kamery, na kterých si vědci na Zemi chtěli ověřit dlouhodobý vliv měsíčního prostředí.
K velkému překvapení se však ukázalo, že v polyuretanové pěně v kameře přežila bakterie Streptococcus mitis, jež se vyskytuje v lidských ústech. Na základě tohoto objevu Národní úřad pro letectví a vesmír zavedl přísnější sterilizaci sond vysílaných do kosmu, aby tak zabránil kontaminaci jiných vesmírných těles.
V pozdějších letech se ale ve vědecké komunitě objevily hlasy, podle kterých mohla být kontaminace streptokokem způsobena v lodi během cesty kamery zpět nebo dokonce až na Zemi.
