Po infarktu se hojí poškozený srdeční sval vazivovou jizvou, která často nedovolí srdci podávat plný výkon. Přesto jsou v srdci buňky, z kterých mohou vznikat nové buňky srdeční svaloviny. Tato schopnost se naplno projeví v laboratorních podmínkách, když jsou tzv. kmenové buňky srdce přeneseny do živného roztoku.
Vědci netušili, nakolik se uplatňuje schopnost kmenových buněk obnovit srdeční sval v lidském organismu. Tým švédských vědců vedený Jonasem Frisénem ze stockholmského Karolinska Institutet zjistil, že se v srdci buňky průběžně obnovují. Jako důkaz jim posloužily následky testů atomových bomb.
Během studené války provedly velmoci celou řadu povrchových atomových výbuchů. Při nich se dostalo do ovzduší značné množství izotopu uhlíku 14C. Izotop se zabudoval do rostlin a s potravou jej konzumovali lidé. Každému obyvateli země se tak v těle hromadil izotop 14C. To platilo až do roku 1963, kdy byly pozemní testy atomových zbraní zakázány. Vzduch se vyčistil a izotopu uhlíku začalo v lidském organismu ubývat. Buňky vzniklé v lidském těle po roce 1963 proto obsahují uhlíku 14C stále méně.
Frisén zkoumal obsah izotopu 14C v srdcích lidí narozených před zahájením nejintenzivnějšího pozemního testování atomových bomb. Srdce těchto osob původně obsahovalo jen málo izotopu 14C. Pokud se jim v srdeční svalovině v letech 1955–1963 vytvářely nové buňky, dostal se do srdce uhlíkový izotop z bomb. V regenerujícím srdci by mělo být více uhlíku 14C, než odpovídá podmínkám před rokem 1955. A přesně to švédští vědci zjistili.
Půl procenta za rok
Z koncentrace izotopu se dá spočítat, že srdce padesátiletého člověka je z poloviny tvořeno buňkami, které se v srdeční svalovině nacházely už při narození. Zbývající buňky vznikly až později. Z měření je zřejmé, že intenzita přirozené obnovy srdce klesá s věkem.
Srdce pětadvacetiletého člověka vymění každý rok asi 1 % buněk. Pětasedmdesátiletý senior obměňuje buňky srdce polovičním tempem. Výsledky bádání Frisénova týmu zveřejnil vědecký časopis Science.
Přirozená obměna buněk srdeční svaloviny se může zdát pomalá. Lékaři přesto považují tento proces za důležitý. Pokud by se jej povedlo využít pro léčebné účely, stoupla by šance na uzdravení mnoha lidí trpících kardiovaskulárními chorobami. V rozhovoru pro vědecký týdeník Nature připomněl Frisén léky, které jsou s to navodit obnovu některých tkání v lidském těle. Například antidepresiva vyvolávají v mozku vznik nových nervových buněk. Hormon erytropoetin povzbuzuje vznik nových krvinek.
„Představa léku, který povzbuzuje srdce k tvorbě nových buněk srdeční svaloviny, už není myšlenkou ze science fiction,“ řekl Frisén.
Švédští vědci chtějí ve výzkumu pokračovat studiem srdcí lidí, kteří prodělali infarkt. Doufají, že se jim podaří určit, kolik nových buněk si poškozené srdce dokáže vytvořit.
Zatím není jasné, jak k přirozené obnově srdce dochází. Množí se v srdci velká populace buněk pomalým tempem, anebo je to záležitost malé specializované skupiny buněk, která se množí intenzivně? Odpověď na tuto otázku je klíčová s ohledem na možnosti léčby srdce.
Pokud vznikají „náhradní“ buňky v celém srdci, bude léčba nemocného orgánu zřejmě jednodušší než v případě, že se nové buňky vytvářejí pouze na některých místech srdce. Proto je nutné nejprve najít zdroj nových buněk a pak zjistit, co je popohání k obnově srdeční tkáně. Není to snadné, ale vědci jsou přesvědčeni, že výsledky budou stát za to. Pokusy na zvířatech dokazují, že i relativně malé posílení svaloviny nemocného srdce by mělo pro pacienty velký význam.
- 6. dubna 2009 9:18
