Prkénko, nebo šlapky?

Entropa Davida Černého naštvala hodně lidí, ale nikde nevzbudila tolik vášní jako v Bulharsku. Fakt, že tato balkánská země je na artefaktu zastoupena tureckým záchodem, přiměl tamní vládu k protestům, takže nakonec Bulharsko na plastice zakryl černý závěs.

Odborníci, nezatížení potřebou hájit čest země, však vidí problém jinak. „Být Bulharem, byl bych na tuto vymoženost spíše pyšný, protože odpovídá fyziologické potřebě. Dřep je totiž optimální pozicí uvolňující svalstvo pánevního dna, usnadňující zapojení břišního lisu a snižující námahu při vyprázdnění konečníku,“ napsal v dopise zaslaném Lidovým novinám emeritní profesor Zdeněk Mařatka, odborník, který se problematikou zažívání a vyprazdňování celoživotně zabývá. „Stavba záchodů, ve kterých si člověk sedá, přišla až s civilizačním procesem, dodává profesor Mařatka.

Ať si každý může vybrat, jak si uleví Profesor Zdeněk Mařatka vysvětluje výhody tzv. tureckých záchodů. LN O co opíráte tvrzení, že defekace v podřepu je výhodnější než v sedě? O historii, fyziologii a své celoživotní zkušenosti. Fakt je, že každý živočišný druh má svou defekační polohu a je nesporné, že u pravěkého člověka to byla právě poloha v dřepu. LN Komu tuto polohu doporučujete? Pomáhá pacientům s některým typem zácpy. Zdravým lidem samozřejmě nic takového nevnucuji, není to žádné dogma. LN Existuje studie, která by srovnávala zdravotní stav lidí podle toho, jaký typ záchodů používají? Pokud vím, žádná taková studie nebyla. LN Většina lidstva preferuje pozici ve dřepu. Máme se inspirovat? Například v japonských nemocnicích najdete oba typy záchodů. Každý si může vybrat, co mu vyhovuje.

Nejstarší památky, ve kterých lze rozeznat zbytky záchodů, jsou staré přes čtyři tisíce let. „Vápencové desky s otvory nalezené v palácích a v domech elity dokazují, že vyšší vrstvy si ve starověkém Egyptě potrpěly na pohodlí. Do dřepu a někam za křoví chodili jen lidé na venkově,“ říká Břetislav Vachala z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK.

Komfort na sedátku si dopřávalo také obyvatelstvo Římské říše, a nejen nobilita, ale ve městech i prostí lidé. „Veřejné záchody s řadou otvorů na sezení svědčí o tom, že konání potřeby byla záležitost téměř společenská,“ říká archeolog Pavel Titz z Pardubické univerzity, který se před několika lety podílel na výzkumu v Pompejích.

V zemích jižní Asie, kde žije značná část světové populace, záchod západního typu nezdomácněl. V teplém klimatu vyniknou kladné stránky tohoto klozetu, především jeho hygieničnost.

Pokožka totiž nepřichází do styku s povrchem prkénka a eliminuje se tak nebezpečí přenosu choroboplodných zárodků. Ty by navíc v teplejším a vlhčím vzduchu dokázaly déle přežít, takže infekce by se šířila ještě jednodušeji než u nás.