Vědci se po celá desetiletí ptali, proč některé druhy hmyzožravých vačnatců po páření padnou mrtvé. Spekulace sahaly od vyčerpání z boje o samičku až po snahu nechat víc potravy potomkům. Výzkum, který zveřejnil americký list Proceedings of the National Academy of Sciences, ale toto umírání připisuje extrémní snaze samečka předat své spermie na co nejvíc míst během krátkého období, které jednou do roka samičky nabízejí pro páření.
U savců neobvykléOrganismy, které se jednou spáří a pak umírají, jsou běžné mezi rostlinami a některými rybami, ale mezi savci se vyskytují jen vzácně. Mezi druhy, jejichž samečci po páření umírají, je například vakomyš žlutonohá (Antechinus Flavipes); totéž podle vědců platí pro všech 12 dalších australských druhů vakomyší a tři druhy vakorejsků. |
"Reprodukce vždycky něco stojí. Je velmi energeticky náročná," řekla vedoucí výzkumného týmu Diana Fisherová z Queenslandské univerzity. "V tomto případě ale není toto úsilí rozloženo v čase, musí ho vydat najednou a během opravdu krátké doby. A pak jednoduše uhynou," dodala.
Podle Fisherové jsou samečci těchto druhů vačnatců tak žhaví do páření, že jejich vysoká hladina testosteronu spustí kaskádový efekt stresových hormonů, kvůli nimž se začne rozpadat jejich tělesná tkáň a imunitní systém zkolabuje.
"Páří se 12 až 14 hodin v kuse se spoustou samiček. Spotřebovávají tělesnou tkáň a všechnu svou energii na soupeřivé páření. Je to sexuální selekce," dodala Fisherová. "Takhle extrémním pářením sami sebe zabíjejí."
