Když nám jde o hodně, snažíme se ze všech sil. Teenagerům jako kdyby bylo všechno jedno. Středoškolák dobře ví, jak je pro něj důležité složit maturitu. Přesto si během „svatého týdne“ klidně odjede s kamarády na čundr, nebo ho „propaří“ u počítačových her. Rodiče toho se svéhlavým teenagerem mnoho nepořídí, ať už slibují lákavou odměnu, nebo vyhrožují tvrdými trestem.
Mladí a neklidní
Bouřlivé období od nástupu puberty po chvíle, kdy mladý člověk už stojí pevně na vlastních nohách, s sebou nese řadu úskalí. Mladý rebel pracuje na tom, aby byl jednou na rodičích nezávislý. I proto je pro něj názor kamarádů často důležitější než to, co si myslí otec a matka.
Vedle nesporných vlivů okolí – rodiny, školy, kamarádů – formuje teenagera také rozsáhlá přestavba mozku startující s pubertou. Nápadné je ztenčení šedé kůry mozkové, kterou považujeme za sídlo lidské inteligence. Její úbytek při některých onemocněních mozku způsobuje pokles duševní výkonnosti, demenci. U teenagerů však úbytek šedé mozkové hmoty zajistí, že nakonec z omylů bouřlivého mládí vyrostou a „dostanou rozum“.
Všechny taje „teenagerského mozku“ vědci zatím neodhalili. Tým harvardské psycholožky Leah Somervilleové nyní ve studii publikované ve vědeckém časopise Nature Communications vysvětluje, proč jsou teenageři imunní jak vůči pobídkám odměnou, tak i proti výhružkám trestem.
Přestavba mozku
Po narození se nám šedá hmota mozku dramaticky zvětšuje. Roste ale tak trochu jako dříví v lese, a v pubertě proto mozek přikročí k důkladné „probírce“. Zbavuje se nadbytečných spojů mezi neurony, takzvaných synapsí. Přehuštěná nervová síť se zjednoduší a její činnost se zefektivní.
„Probírka“ nadbytečných synapsí postupuje mozkem od jeho zadních částí dopředu směrem k čelu. Jako poslední se reorganizuje část zvaná prefrontální kortex, kde sídlí centra důležitá pro rozhodování a kontrolu chování.
Zároveň se v mozku začnou navzájem propojovat i vzdálenější centra a celý mozek tím opět získá na výkonnosti. Řada center přestává pracovat na vlastní pěst a propojením se mění v dobře vyladěný celek.
Neschopnost předvídat
Teenageři jsou impulzivní, hledají vzrušení a mají sklon k riskantnímu chování. Ukazuje se, že je to důsledek neschopnosti předvídat, jaké bude mít jejich jednání následky. Neodhadnou, zda přijde odměna, či naopak trest.
Dospělý člověk si celkem snadno spočítá, co je pro něj výhodné, a co ne, a zařídí se podle toho. Nezanedbá například přípravu na přijímací pohovor, i když ještě jako teenager týden před maturitou ostudně proflákal. Nesedl by po posezení s kamarády u piva za volant, i když v mládí by si s tím hlavu moc nelámal.
Dospělí mají dobře vyvinuté spojení mezi centry pro kontrolu chování, která sídlí v prefrontálním kortexu, s centry, kde vzniká pocit uspokojení. Tato centra jsou uložena hlouběji ve vývojově starších částech mozku, jako je například striatum. Leah Somervilleová a její spolupracovníci se rozhodli prověřit funkčnost tohoto spojení u mladých lidí ve věku od třinácti do dvaceti let.
Účastníci pokusu dostali za úkol hrát celkem jednoduchou počítačovou hru, která vyžaduje především soustředění. Za svůj výkon byli odměněni různě velkou částkou peněz.
Experiment potvrdil, že s teenagery odměna nepohne. Hráli se stejným nasazením, ať byla v sázce malá nebo velká suma. Teprve u těch nejstarších dobrovolníků ve věku 19 až 20 let je patrné, že se na hru soustředí víc, když jde o větší peníze.
Vědci sledovali během hry aktivitu mozku jednotlivých dobrovolníků přístroji registrujícími intenzitu průtoku krve různými mozkovými centry. Když v určité oblasti mozku pracují neurony se zvýšenou intenzitou, pak potřebují více živin a kyslíku. Cévy se v takovém místě roztáhnou a protéká tudy více krve.
V experimentu týmu Leah Somervilleové se ukázalo, že nejstarší dobrovolníci aktivují při hře o větší peníze vyšší měrou prefrontální kortex s jeho rozhodovacími centry a tato centra intenzivně komunikují se striatem, kde se rodí pocit uspokojení.
Mladší dobrovolníci ještě neměli dokončenou přestavbu mozku v oblasti prefrontálního kortexu a jejich rozhodovací centra zůstávala „studená“. Naopak centra pro vznik pocitu uspokojení měli „nažhavená“. V důsledku této nerovnováhy si mladý člověk nedokáže dát vždycky dohromady, co by měl nebo neměl udělat a zda ho čeká odměna či trest. Proto ignoruje nabídku vyšší odměny za úspěch v počítačové hře. V běžném životě pak třeba zanedbá přípravu na maturitní zkoušku a riskne, že u ní propadne.
Milovníci adrenalinu
Teenageři často jednají riskantně. Leah Somervilleová a její spolupracovníci ale upozorňují, že tohle hazardérství se liší od riskantního jednání dospělých, například od vyznavačů adrenalinových sportů jako je base-jumping, horolezectví v extrémních podmínkách nebo plavby osamělých mořeplavců. Ti mají spojení mezi rozhodovacími centry a centry pro vznik pocitu uspokojení plně funkční.
Problém spočívá v tom, že jejich centrum pro vznik pocitu uspokojení je „líné“. Uspokojení v něm vzklíčí jen v reakci na velmi silný podnět, jako je let vzduchem po skoku ze skaliska, hrozba pádu při výstupu hladkou skalní stěnou nebo řádění živlů na rozbouřeném moři.
Teenageři nejsou tak „beznadějné případy“ jako vyznavači adrenalinových sportů. Protože mají nedovinutá rozhodovací centra, může jim ke správnému rozhodnutí pomoci intenzivnější přísun informací. Rodiče by proto neměli spoléhat na motivaci dospívající ratolest sliby nebo výhružkami. Větší šanci na úspěch mají, když budou dětem všechno víc vysvětlovat. Ani to ale není zaručený recept, protože k dalším typickým projevům „teenagerského mozku“ patří odmítání rad generace rodičů v duchu varování Johna Lennona: „Nevěř nikomu nad třicet.“
