Prožitky z dětství se projeví v dědičné výbavě

Jejich vývoj a zdravotní stav porovnávali se sirotky, kteří se dostali do péče v náhradních rodinách. Institut náhradní rodinné péče byl v Rumunsku zřízen právě z iniciativy autorů tohoto projektu.

Tým americké dětské psychiatričky Stacy Druryové z Tulane University v New Orleans referuje v časopise Molecular Psychiatry o škodách, které napáchalo stresující prostředí na DNA dětí, jež prožily v sirotčincích prvních šest let života.

Vědci se zaměřili na úseky dědičné informace označované jako telomery. Lidská dědičná informace je rozdělena na 46 "porcí" – tak zvaných chromozomů. Na koncích každého chromozomu se nacházejí speciální ochranné úseky telomer. Slouží podobně jako koncovky na tkaničkách do bot. Chrání chromozomy a vymezují jejich hranice. Narušení telomer má pro buňky a následně i celý organismus vážné následky.

Při dělení buněk dochází k syntéze nové dědičné informace. Nově vytvořené chromozomy však mají telomery o něco kratší. Jejich "koncovky" se tak trochu "ošoupaly". S každým dalším buněčným dělením z telomery kousíček ubude. Proto je délka telomer někdy považována za ukazatel biologického stáří buněk. Stacy Druryová prokázala, že stres z pobytu v sirotčinci urychluje v buňkách dětí zkracování telomer. Měřeno délkou chromozomových "koncovek" jsou tyto děti o něco starší než jejich vrstevníci vyrůstající v náhradních rodinách.

"Prokázali jsme, že ústavní péče může děti poznamenat až na molekulární úrovni," shrnula Druryová výsledky studie v rozhovoru pro časopis Nature.

Telomery jako ukazatel zdraví
Studie týmu Stacy Druryové je jen jednou z mnoha, které v poslední době podchytily zkracování telomer u lidí potýkajících se s psychickými či zdravotními problémy. Lékaři už dlouho vědí, že se defekty při syntéze telomer projevují závažnými onemocněními. Vznikají tak například některé formy anémie, těžké choroby kůže či plic. Pacienti trpící těmito nemocemi mají citelně zkrácené telomery. Nakolik signalizuje i mírnější zkrácení telomer zvýšená zdravotní rizika pro většinovou populaci, však stále není jasné.

Některé studie odhalily, že lidé s delšími telomerami čelí o pětinu nižšímu riziku vzniku některých nádorů. Přirozené zkracování telomer s věkem je urychlené u kuřáků nebo u lidí žijících v silně znečištěném prostředí. Naopak pomaleji ukrajuje čas z telomer ženám a lidem s vyšším vzděláním. "Telomery jsou celkovým indikátorem zdraví," tvrdí Elizabeth Blackburnová z University of California v San Francisku.

Blackburnová dostala spolu s Carol Greiderovou a Jackem Szostakem v roce 2009 za výzkum telomer Nobelovu cenu. Nedávno se podílela na založení soukromé biotechnologické společnosti Telome Health, která nabízí zájemcům komerční měření délky jejich telomer. Podle Blackburnové ukáže délka telomer v buňkách pacientovi jeho náchylnost k onemocněním, jejichž výskyt je typický pro pokročilejší věk.

Jde například o kardiovaskulární nebo nádorová onemocnění. Podobně zaměřená soukromá společnost Life Length nabízející za úplatu testy na délku telomer vznikla i ve Španělsku. Cena kvalitního testu by se měla pohybovat kolem 500 eur. Vědci, kteří se angažovali při zakládání firem, jako je Life Length nebo Telome Health, doufají, že se testy délky telomer stanou běžnou záležitostí a pacientům je začnou proplácet zdravotní pojišťovny.

Zdaleka ne všichni sdílejí názor Elizabeth Blackburnové. K hlasitým kritikům laureátky Nobelovy ceny patří i její bývalá žačka a spoludržitelka "telomerové Nobelovky" Carol Greiderová, působící nyní na Johns Hopkins University School of Medicine v americkém Baltimoru. "Myslíte si, že jsem toho názoru, že tu má vyrůst smečka firem, které budou nabízet měření délky telomer, aby lidé zjistili, jak jsou vlastně staří? Kdepak!" kontruje Greederová prohlášení své bývalé kolegyně.

Konce tkaniček a životní styl
Zastánci testů délky telomer vycházejí ze skutečnosti, že při kritickém zkrácení telomer je dělící se buňka ohrožena chaosem v dědičné informaci. Takové buňky zastaví své dělení a mnohé z nich nakonec uhynou. Tkáně a orgány tak ztrácejí schopnost obnovy a regenerace a klesá jejich výkonnost.

Délka telomer může naznačit, jak blízko se člověk a jeho orgány, tkáně a buňky ocitli tomuto kritickému stavu. Z telomer by pak bylo možné vyčíst skutečný biologický věk lépe než z data narození. Velmi citlivé se zdají podle některých studií ke zkracování telomer bílé krvinky, jež zajišťují základní funkce imunitního systému. Chrání organismus nejen před infekcemi, ale dokážou ničit i většinu vznikajících nádorů. Lidé trpící těžkými depresemi mají telomery v bílých krvinkách zkráceny.

Podobně byly odhaleny zkrácené telomery v bílých krvinkách pacientů trpících posttraumatickým stresovým syndromem nebo u lidí, kteří byli v dětství pohlavně zneužíváni. Tento fenomén by mohl vysvětlovat, proč lidé vystavení stresu trpí zvýšenou měrou nejrůznějšími zdravotními problémy.

Některé studie dávají do souvislosti délku telomer s životním stylem. Zatímco nejrůznější stresy zkracují telomery, zdravý životní styl s vysokou fyzickou aktivitou nebo konzumací omega-3 polynenasycených mastných kyselin zvyšuje šance na delší telomery. Aktivním a zdravým životním stylem lze do určité míry kompenzovat neblahý vliv stresu a dalších negativních faktorů.
Například ženy, které se staraly o rodinného příslušníka postiženého demencí, měly v důsledku silné stresové zátěže zkrácené telomery. Pokud si ale našly čas na cvičení, byl stav jejich telomer průkazně lepší. Podobně zůstávaly delší telomery chromozomů bílých krvinek i u cvičících pacientek trpících posttraumatickým stresovým syndromem.

Kritici těchto studií namítají, že mezi životním stylem a délkou telomer nemusí být příčinná souvislost. Souvislost mezi délkou telomer, stresovou zátěží a životním stylem zdaleka neprokázaly všechny studie. Některé z těchto otázek by mohl pomoci zodpovědět i pokračující výzkum Stacy Druryové na dětech z rumunských sirotčinců. Není vyloučeno, že se podaří prokázat opětovné prodloužení telomer u dětí, které se dostaly do lepších podmínek.

Studie na dospělých lidech prokázaly, že někomu se v určitém období života telomery nezkracují, ale naopak prodlužují. K podobným zvratům ve vývoji délky telomer tíhnou právě lidé, kteří měli telomery zkrácené více, než by odpovídalo jejich věku.

Vzhledem k tomu, že vědci mají k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci sledovaných rumunských dětí, budou moci postihnout, nakolik se zkrácení nebo i případné prodloužení telomer promítne do jejich zdravotního stavu.

Autor je profesorem České zemědělské univerzity a pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi