Materiál získaný ze vzdálené planetky může vědcům odhalit mnohá tajemství o vzniku naší Sluneční soustavy.
„Odhaduje se, že asteroid Itokawa vznikl před 4,6 miliardy let společně se Sluneční soustavou. Proto jsou vzorky z něj pro nás důležité podobně jako zkameněliny pro archeology,“ prohlásil mluvčí japonské vesmírné agentury JAXA.
Hajabusa, jejíž jméno v japonštině znamená sokol, dosedla na planetku před páteční půlnocí SEČ. Odebrání vzorku trvalo pouhých pár vteřin. Sonda nejdříve vystřelila malý kovový projektil, aby uvolnila materiál z povrchu asteroidu, a poté odebrala jeden gram vyvrženého prachu pomocí speciálního „trychtýře“.
„Jsem si jistý, že se nám podařilo vzorek získat,“ řekl vedoucí celého projektu Džuničiró Kawaguči.
Před čtyřmi lety sbírala sonda NASA dva týdny data z asteroidu Eros, se vzorky se však na Zemi nevrátila. Jestli se odběr zdařil Hajabuse, bude stoprocentně jisté teprve po návratu sondy na Zemi, který se předpokládá v červnu 2007. Návratová část sondy se zásobníkem obsahujícím vzorek by měla za 18 měsíců přistát v australském vnitrozemí.
Přistání na rotující bramboře
Manévr přistání na otáčející se planetce ve tvaru velké brambory se značnými nerovnostmi na povrchu nebyl pro dálkově řízenou sondu jednoduchý. Vědecký tým jej přirovnal k pokusu stíhacího letounu přistát v pohybujícím se Grand Canyonu. Situaci navíc neusnadnil ani fakt, že Itokawa má jen nepatrnou gravitaci - pouhou stotisícinu zemské gravitační síly.
Planetka pojmenovaná na počest Hideo Itokawy, zakladatele Japonského kosmického výzkumu, má rozměry 700x300 metrů a patří k asteroidům, jejichž oběžná dráha kolem Slunce křižuje dráhy Země a Marsu.
Astronomové objevili už více než tisíc podobných planetek, které by mohly být Zemi nebezpečné. Znají ale jen jejich dráhy a nevědí přesně, z jakého materiálu jsou složeny. Japonská sonda by tedy mohla přispět i k ochraně Země před srážkou s asteroidem. Pro případnou změnu dráhy planetek je totiž nutné znát, z jakého materiálu jsou složeny a jak se chovají.
Poprvé dosedla Hajabusa na asteroid již minulou neděli, tehdy se však odběr materiálů nepovedl. Navíc došlo při tomto pokusu k přerušení spojení se Zemí, takže JAXA se o úspěšnosti prvního přistání sondy dozvěděla až ve středu.
Misi provází smůla
Poté, co se sonda od planetky v sobotu odpoutala, zaznamenala JAXA u Hajabusy nové problémy. Ve výšce asi pěti kilometrů nad Itokawou se prý sonda začala třást, patrně kvůli úniku plynu z pomocné rakety. JAXA se nyní chystá sondu stabilizovat.
Sonda, která byla vypuštěna v květnu 2003, navíc nedávno přišla o malý „skákací“ robot Minerva, který měl za úkol detailně fotografovat povrch planetky. V červenci ztratila motor u osy svého prvního reakčního kola a druhé přestalo fungovat počátkem října. Tím se stala závislejší na pomocných raketách.
„Odhaduje se, že asteroid Itokawa vznikl před 4,6 miliardy let společně se Sluneční soustavou. Proto jsou vzorky z něj pro nás důležité podobně jako zkameněliny pro archeology,“ prohlásil mluvčí japonské vesmírné agentury JAXA.
Hajabusa, jejíž jméno v japonštině znamená sokol, dosedla na planetku před páteční půlnocí SEČ. Odebrání vzorku trvalo pouhých pár vteřin. Sonda nejdříve vystřelila malý kovový projektil, aby uvolnila materiál z povrchu asteroidu, a poté odebrala jeden gram vyvrženého prachu pomocí speciálního „trychtýře“.
„Jsem si jistý, že se nám podařilo vzorek získat,“ řekl vedoucí celého projektu Džuničiró Kawaguči.
Před čtyřmi lety sbírala sonda NASA dva týdny data z asteroidu Eros, se vzorky se však na Zemi nevrátila. Jestli se odběr zdařil Hajabuse, bude stoprocentně jisté teprve po návratu sondy na Zemi, který se předpokládá v červnu 2007. Návratová část sondy se zásobníkem obsahujícím vzorek by měla za 18 měsíců přistát v australském vnitrozemí.
Přistání na rotující bramboře
Manévr přistání na otáčející se planetce ve tvaru velké brambory se značnými nerovnostmi na povrchu nebyl pro dálkově řízenou sondu jednoduchý. Vědecký tým jej přirovnal k pokusu stíhacího letounu přistát v pohybujícím se Grand Canyonu. Situaci navíc neusnadnil ani fakt, že Itokawa má jen nepatrnou gravitaci - pouhou stotisícinu zemské gravitační síly.
Planetka pojmenovaná na počest Hideo Itokawy, zakladatele Japonského kosmického výzkumu, má rozměry 700x300 metrů a patří k asteroidům, jejichž oběžná dráha kolem Slunce křižuje dráhy Země a Marsu.
Astronomové objevili už více než tisíc podobných planetek, které by mohly být Zemi nebezpečné. Znají ale jen jejich dráhy a nevědí přesně, z jakého materiálu jsou složeny. Japonská sonda by tedy mohla přispět i k ochraně Země před srážkou s asteroidem. Pro případnou změnu dráhy planetek je totiž nutné znát, z jakého materiálu jsou složeny a jak se chovají.
Poprvé dosedla Hajabusa na asteroid již minulou neděli, tehdy se však odběr materiálů nepovedl. Navíc došlo při tomto pokusu k přerušení spojení se Zemí, takže JAXA se o úspěšnosti prvního přistání sondy dozvěděla až ve středu.
Misi provází smůla
Poté, co se sonda od planetky v sobotu odpoutala, zaznamenala JAXA u Hajabusy nové problémy. Ve výšce asi pěti kilometrů nad Itokawou se prý sonda začala třást, patrně kvůli úniku plynu z pomocné rakety. JAXA se nyní chystá sondu stabilizovat.
Sonda, která byla vypuštěna v květnu 2003, navíc nedávno přišla o malý „skákací“ robot Minerva, který měl za úkol detailně fotografovat povrch planetky. V červenci ztratila motor u osy svého prvního reakčního kola a druhé přestalo fungovat počátkem října. Tím se stala závislejší na pomocných raketách.
