Snad každý pacient, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu, se ptá: „Proč zrovna já?“ Na vzniku nádorů se může podílet dlouhá řada faktorů. Pro některé typy rakoviny prsu existují dědičné dispozice. Jiné nádory mají spojitost s infekcemi.
Virus žloutenky typu C zvyšuje riziko nádorového onemocnění jater. Ve zhoubné bujení mohou přerůst záněty žaludku způsobené bakterií Helicobacter pylori. Významný je i životní styl. Kouření vyvolává rakovinu plic a nezdravá výživa přispívá podstatně k rakovině tlustého střeva.
PSALI JSME: |
Přesto obestírá vznik nádorů spousta záhad. Proč někdy onemocní rakovinou plic i člověk, který v životě nevykouřil jedinou cigaretu? A proč jsou některé typy nádorů podstatně častější než jiné? Nádorem plic onemocní lidé jedenáctkrát častěji než nádorem mozku a osmkrát častěji než nádorem žaludku.
K zodpovězení těchto otázek spojil síly zkušený genetik Bert Vogelstein s mladým matematikem Cristianem Tomasettim z Johns Hopkins University v americkém Baltimoru. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil přední vědecký časopis Science.
Fatální chyby
Vogelstein a Tomasetti vyšli ze skutečnosti, že tkáně a orgány obsahují tzv. kmenové buňky. Ty mají na starost náhradu buněk ztracených „běžným provozem“ nebo poškozením. Kmenové buňky se dělí. Jedna z takto vzniklých buněk si podrží charakter kmenové buňky a zůstává připravena jako rezerva do budoucna. Druhá se postupně promění na buňku specializovanou a plní v tkáni potřebné úkoly. Kmenové buňky tak zajišťují třeba obnovu opotřebované pokožky, náhradu zaniklých buněk střevní sliznice i tvorbu nových buněk v mozku.
Proč onemocní rakovinou plic i nekuřáci?Do jaké míry se na vzniku nádorů podílí dědičnost a životní styl? Vědci zkoumali mutace kmenových buněk v různých tkáních. Spočítali, u kterých typů rakoviny se projevují geny a vliv prostředí a kde jde o pouhou náhodu. Glioblastom (častý a vysoce zhoubný nádor mozku) Nádory vyvolané náhodným poškozením DNA
Nádory vyvolané náhodným poškozením DNA v kombinaci s vrozenými vlohami a nepříznivými vlivy vnějšího prostředí
|
Při každém dělení musí kmenová buňka vyrobit novou sadu kompletní dědičné informace. Přepíše více než tři miliardy písmen genetického kódu a může se přitom kdykoli splést. Vzniklá chyba nemusí mít pro buňku fatální následky. Ale čím více kmenových buněk v dané tkáni či orgánu je a čím intenzivněji se množí, tím vyšší je riziko, že takový omyl čili mutace poznamená schopnost buněk kontrolovat jejich dělení. Buňky se pak o překot množí a mohou vytvořit zhoubný nádor.
„To je základní riziko pro každého živočicha, který potřebuje, aby se buňky jeho těla množily,“ komentuje pro Science Tomasettihoa Vogelsteinovu studii harvardský biolog a matematik Martin Nowak.
Ze dvou třetin loterie Mutacemi poškozené vysoce specializované buňky obvykle nepředstavují velké nebezpečí. Většina z nich nežije dost dlouho na to, aby se stačily namnožit do zhoubného nádoru. Mutované kmenové buňky jsou z tohoto hlediska podstatně nebezpečnější, protože jsou dlouhověké a jejich populace sama sebe neustále obnovuje.
Myšlenka, že mutace náhodně vzniklé při dělení kmenových buněk významně přispívají ke vzniku nádoru, není nová.
Vogelstein a Tomasetti ale přistoupili k jejímu ověření novátorským způsobem. Posbírali data o množství kmenových buněk a intenzitě jejich dělení v jednatřiceti lidských tkáních a ta pak důkladně porovnávali s četností, s jakou se vyskytují v těchto tkáních nádory. Výsledek komplikovaných výpočtů je přesvědčivý.
Kmenové buňky kůže či tlustého střeva patří k těm, které za lidský život prodělají nejvíc dělení. Proto postihuje rakovina tyto orgány tak často. Například kožní nádor bazaliom, který bývá naštěstí jen výjimečně smrtelný, postihuje zhruba každého třetího člověka evropského původu. Naopak v kostech lebky, pánve nebo končetin se kmenové buňky dělí málo a jejich nádory bývají vzácné. Podle Vogelsteina a Tomasettiho tak lze plné dvě třetiny rozdílů v četnosti nádorů mezi různými tkáněmi vysvětlit odlišným počtem dělení jejich kmenových buněk.
Ve studii nejsou uvedena data o rakovině prsu a prostaty. Pro tyto tkáně neměli Vogelstein a Tomasetti k dispozici dostatek údajů o množství kmenových buněk a jejich dělení. V případě kmenových buněk prsu je situace o to komplikovanější, že jejich množení neprobíhá stálým tempem, ale v průběhu života ženy dramaticky kolísá. Velmi intenzivní je například v těhotenství, podstatně nižší je po menopauze. Vogelstein a Tomasetti se stanovením rizika chyb při dělení kmenových buněk prsu a prostaty dále intenzivně zabývají.
Důležitá prevence
Studie Berta Vogelsteina a Cristiana Tomasettiho v žádném případě nevyvrací průkazný vliv kouření na vznik nádorů plic nebo nezdravé výživy na rakovinu tlustého střeva. Stále platí, že zdravým životním stylem se dá riziko mnoha nádorových onemocnění významně potlačit.
Studie nezpochybňuje ani význam dědičných dispozic.
Lidé s vrozenými sklony k nádorovému onemocnění by proto měli být pod intenzivnějším lékařským dohledem. „Musíme si dávat velký pozor, abychom v lidech nevzbudili mylný dojem, že rakovinou onemocní bez ohledu na to, jak se chovají,“ zdůrazňuje Bert Vogelstein v rozhovoru pro časopis The Scientist.
ČTĚTE TAKÉ: |
Studie však potvrdila, že zdravý životní styl a zodpovědná prevence nás před rakovinou nechrání se stoprocentní jistotou. V každém okamžiku se nám v těle dělí nespočet kmenových buněk a ty se mohou kdykoli dopustit fatální chyby. Když už nešťastná náhoda zaúřaduje, je nezbytné, aby byl nádor odhalen v rané fázi, kdy mají pacienti lepší vyhlídky na uzdravení.
„Pokud naše studie přispěje k tomu, aby se věnovalo více prostředků na vývoj lepších metod pro včasné odhalení nádorů, tak to bude skvělá zpráva,“ říká Cristian Tomasetti v The Scientist.