Archeologové našli v jeskyni Hilazon Tachtit, ležící necelých patnáct kilometrů od pobřeží Středozemního moře, dvacet osm hrobů. Ten nejzajímavější byl poněkud stranou, od ostatních ho oddělovala kruhovitá kamenná zídka.
Zavalena kameny
Ve vymezeném prostoru se našla kostra metr a půl vysoké ženy, které v době smrti mohlo být asi čtyřicet pět let. Na přelom paleolitu a mezolitu jde o poměrně vysoký věk. Po smrti byly na různé části těla položeny velké kameny. Smyslem tohoto opatření bylo zřejmě ochránit tělo a zafixovat ho v pevně dané pozici. Nelze ani vyloučit, že se tehdejší lidé báli návratu mrtvé do světa živých.
V blízkosti ženy ležely kosti z křídla orla skalního, dále oháňka dnes již vyhynulého pratura, dvě lebky kuny skalní, zbytky nohy divočáka, téměř kompletní pánevní kost levharta a padesát želvích krunýřů. Krunýř nebyl poškozen, k masu se hodující dostali skrz břicho želv. Zřejmě šlo o součást rituálu. Kromě toho se našel ještě jeden lidský pozůstatek - část nohy. Ta patřila člověku podstatně vyšší postavy.
Srůst kostrče a křížové kosti spolu s deformací pánve svědčí o tom, že žena kulhala
Srůst kostrče a křížové kosti spolu s deformací pánve svědčí o tom, že žena kulhala
Stáří hrobu odhaduje Leore Grosmanová, která působí na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, ve studii publikované v posledním čísle odborného časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences na dvanáct tisíc let.
„Je krajně neobvyklé, aby hrob obsahoval tolik různých částí těl rozličných druhů živočichů. Byly sem určitě vloženy záměrně,“ říká Natalie Munro z University of Connecticut. Naproti tomu zbraně či nástroje, tedy předměty, s nimiž byli pohřbíváni válečníci a vůdcové, v hrobu chybí.
Výjimečnost pohřební výbavy spolu s konstrukční náročností hrobu vědce přivedly k závěru, že žena byla léčitelkou či kouzelnicí, jedním slovem šamankou. Slovo šaman pochází z jazyka východosibiřských kočovníků, ovšem běžně se používá i pro „duchovní“ z jiných kulturních okruhů. Obvykle jde o lidi spojující „funkci“ přírodního léčitele, věštce a kněze.
Jiná vysvětlení se nezdají pravděpodobná. Srůst kostrče a křížové kosti spolu s deformacemi pánve a některých obratlů svědčí o tom, že žena silně kulhala. Pro komunitu nemohly být její fyzické schopnosti přínosem. Přesto byla po smrti zahrnována nezvyklou úctou.
Doklady víry v posmrtný život jsou známy i z podstatně dřívější doby. Například 28 tisíc let starý hrob starce a dvou dětí nalezený u ruského Singuru byl zasypán velkou spoustou slonovinových korálků, liščích zubů a lidskou rukou opracovaných artefaktů.
Hrob z jeskyně Hilazon Tachtit však pochází z doby, kdy lidé na Předním východě přecházeli od lovu a sběračství k zemědělství, od kočování k usedlému způsobu života. Tyto změny bezesporu vedly ke vzniku nových společenských struktur, nových pravidel chování.
Podle odborníků je logické, že se první šamani objevili právě tehdy. „Se začátkem éry zemědělství lidé začínají žít ve stabilnějších komunitách,“ vysvětluje Natalie Munro. Každodenní kontakt pak byl živnou půdou pro vznik nových rituálů.
