Dallatore sledoval v sumaterském národním parku Gunung Leuser orangutany odchované v zajetí a následně vypuštěné do volné přírody. Zajímal jej zdravotní stav zvířat. Záhy ale upoutalo jeho pozornost podivné chování těchto lidoopů.
Před návratem do pralesa prodělávali orangutani „rekvalifikační kurz“, v němž se učili vše potřebné pro přežití bez pomoci člověka. Dellatore zjistil, že se lidoopi svých návyků ze zajetí tak úplně nezbavili. „Zdivočeli“ jen napůl. Názorně se to ukázalo, když se ke skupině orangutanů přiblížili turisté. I když to návštěvní řád národního parku přísně zapovídá, turisté často neodolali a lidoopy krmili nebo hladili. Orangutanům to na první pohled nevadilo.
Dellatore se začal zabývat chováním orangutanů. Sledoval je od rozbřesku do soumraku a všímal si, čím se jejich chování liší od zvířat vyrostlých v přírodě. Při té příležitosti také jako první narazil na kanibalismus mezi orangutany. Důkazy předložil ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Primates.
„Sledovali jsme samici Editu, které zemřelo mládě,“ vypraví Dellatore v rozhovoru pro britský časopis New Scientist. „Osmý den jsem spolu se svým asistentem Tuminem viděl, jak začíná tělíčko mláděte konzumovat. Nejdřív jsme tomu ani nechtěli věřit. Omyl je však vyloučen.“ Asi o měsíc později pozoroval Dellatore samici označovanou jako Ratna. Také jí uhynulo mládě a také ona jeho mrtvolku sežrala. V tomto případě natočil Dellatore kanibalskou hostinu na video, a dokonce posbíral kosti, které Ratna vyplivla.
Mezi lidoopy byl kanibalismus prokázán u šimpanzů. U goril pro něj existují jen nepřímé důkazy v podobě ostatků mláďat nalezených v trusu dospělých jedinců. Ještě nikdy však nebyli lidoopi přistiženi při pojídání vlastních potomků.
„Není důvod, proč by samice měla zabíjet své vlastní mládě a my nemáme důkazy, že k tomu ve dvou pozorovaných případech u orangutanů skutečně došlo. Šlo zřejmě o přirozená úmrtí. Mládě Ratny mělo na konci svého života zjevné zdravotní potíže,“ říká David Dellatore.
Daň za nepřirozené podmínky
Obě samice byly na mládě silně fixované. Nedokázaly se odloučit ani od mrtvého tělíčka a dále je nosily. Podobné chování už bylo pozorováno nejen u orangutanů, ale i dalších primátů. „Snad je to projev jejich truchlení,“ říká oxfordský zoolog. Třiadvacetiletá samice Edita nosila mrtvé mládě týden. Čas od času k němu „promlouvala“ tichým kňučením a dalšími zvuky. Pojídat začala mrtvolku až osmý den, kdy už tělíčko mláděte podléhalo rozkladu.
Co je příčinou kanibalismu? Podle Dellatoreho jde o projev silně narušeného chování samic. Edita i Ratna vyrostly v zajetí v naprosto nepřirozených podmínkách. Přišly záhy o svou matku a jako sirotci vyrůstaly mezi lidmi v izolaci od ostatních orangutanů. To se na nich zjevně podepsalo.
Ani po návratu do přírody nebyly ušetřeny stresu. Za silný rušivý vliv považuje Dellatore například čilý turistický ruch. Střetnutí s orangutany ve volné přírodě je pro každého návštěvníka „zlatým hřebem“ výletu do národního parku. Teprve výzkumy Davida Dellatoreho odhalují, že tato na první pohled nevinná zábava může mít pro zvířata fatální následky.
Před návratem do pralesa prodělávali orangutani „rekvalifikační kurz“, v němž se učili vše potřebné pro přežití bez pomoci člověka. Dellatore zjistil, že se lidoopi svých návyků ze zajetí tak úplně nezbavili. „Zdivočeli“ jen napůl. Názorně se to ukázalo, když se ke skupině orangutanů přiblížili turisté. I když to návštěvní řád národního parku přísně zapovídá, turisté často neodolali a lidoopy krmili nebo hladili. Orangutanům to na první pohled nevadilo.
Dellatore se začal zabývat chováním orangutanů. Sledoval je od rozbřesku do soumraku a všímal si, čím se jejich chování liší od zvířat vyrostlých v přírodě. Při té příležitosti také jako první narazil na kanibalismus mezi orangutany. Důkazy předložil ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Primates.
„Sledovali jsme samici Editu, které zemřelo mládě,“ vypraví Dellatore v rozhovoru pro britský časopis New Scientist. „Osmý den jsem spolu se svým asistentem Tuminem viděl, jak začíná tělíčko mláděte konzumovat. Nejdřív jsme tomu ani nechtěli věřit. Omyl je však vyloučen.“ Asi o měsíc později pozoroval Dellatore samici označovanou jako Ratna. Také jí uhynulo mládě a také ona jeho mrtvolku sežrala. V tomto případě natočil Dellatore kanibalskou hostinu na video, a dokonce posbíral kosti, které Ratna vyplivla.
Mezi lidoopy byl kanibalismus prokázán u šimpanzů. U goril pro něj existují jen nepřímé důkazy v podobě ostatků mláďat nalezených v trusu dospělých jedinců. Ještě nikdy však nebyli lidoopi přistiženi při pojídání vlastních potomků.
„Není důvod, proč by samice měla zabíjet své vlastní mládě a my nemáme důkazy, že k tomu ve dvou pozorovaných případech u orangutanů skutečně došlo. Šlo zřejmě o přirozená úmrtí. Mládě Ratny mělo na konci svého života zjevné zdravotní potíže,“ říká David Dellatore.
Daň za nepřirozené podmínky
Obě samice byly na mládě silně fixované. Nedokázaly se odloučit ani od mrtvého tělíčka a dále je nosily. Podobné chování už bylo pozorováno nejen u orangutanů, ale i dalších primátů. „Snad je to projev jejich truchlení,“ říká oxfordský zoolog. Třiadvacetiletá samice Edita nosila mrtvé mládě týden. Čas od času k němu „promlouvala“ tichým kňučením a dalšími zvuky. Pojídat začala mrtvolku až osmý den, kdy už tělíčko mláděte podléhalo rozkladu.
Co je příčinou kanibalismu? Podle Dellatoreho jde o projev silně narušeného chování samic. Edita i Ratna vyrostly v zajetí v naprosto nepřirozených podmínkách. Přišly záhy o svou matku a jako sirotci vyrůstaly mezi lidmi v izolaci od ostatních orangutanů. To se na nich zjevně podepsalo.
Ani po návratu do přírody nebyly ušetřeny stresu. Za silný rušivý vliv považuje Dellatore například čilý turistický ruch. Střetnutí s orangutany ve volné přírodě je pro každého návštěvníka „zlatým hřebem“ výletu do národního parku. Teprve výzkumy Davida Dellatoreho odhalují, že tato na první pohled nevinná zábava může mít pro zvířata fatální následky.
