Výzkumníci z Granadské univerzity odebírali vzorky tuku španělských vesničanů a obyvatel města Granady. Ve vzorcích pak sledovali přítomnost několika různých látek: DDE – metabolitu známého DDT, které se od 80. let minulého století ve Španělsku nepoužívá, dále součásti fungicidu hexachlorobenzenu, polychlorovaných bifenylů a v současnosti používaného insekticidu s názvem Hexachlorcyklohexan. Zjistili, že každý testovaný člověk si ve svém tuku nese alespoň jednu z těchto sloučenin. Sto procent účastníků studie mělo ve své tukové tkáni DDE, což opět svědčí o extrémní „vytrvalosti“ DDT v životním prostředí.
Ostatní sledované látky se vyskytovaly u 84 až 92 procent testovaných lidí. Více u starších než u mladších lidí. To odpovídá teorii, že lidé narození v době zvýšené kontaminace prostředí jsou postiženi více než ti, kteří se narodili až v době zákazu používání některých pesticidů.
Může jít ale jen o důsledek perzistentnosti těchto látek: tělo se jich zbavuje pomaleji, než je ukládá, a jejich množství se v těle s věkem zvyšuje.
Studie také ukázala, že na hromadění těchto organických látek v lidském těle má podstatný vliv strava. Přispívají k němu hlavně potraviny živočišného původu s vysokým obsahem tuku.
Ostatní sledované látky se vyskytovaly u 84 až 92 procent testovaných lidí. Více u starších než u mladších lidí. To odpovídá teorii, že lidé narození v době zvýšené kontaminace prostředí jsou postiženi více než ti, kteří se narodili až v době zákazu používání některých pesticidů.
Může jít ale jen o důsledek perzistentnosti těchto látek: tělo se jich zbavuje pomaleji, než je ukládá, a jejich množství se v těle s věkem zvyšuje.
Studie také ukázala, že na hromadění těchto organických látek v lidském těle má podstatný vliv strava. Přispívají k němu hlavně potraviny živočišného původu s vysokým obsahem tuku.
