Spor o virus ptačí chřipky

Razantní nástup „ptačí chřipky“ v Turecku vyděsil svět. Výsledky testů provedených ve Velké Británii odhalily v genech tureckého chřipkového viru mutace napomáhající jeho přenosu z ptáků na člověka. Tyto varianty viru H5N1 však nejsou nové.

Genetici je už dříve zaznamenali u lidí nakažených „ptačí chřipkou“ v Hongkongu a Vietnamu.
Virus už promarnil příliš mnoho šancí
Důležité je zjištění, že turecký virus zatím nezískal odolnost k lékům. Zabírá proti němu jak oseltamovir (Tamiflu), tak i starší preparáty rimantadin a amantadin.

Někteří odborníci považují obavy z viru „ptačí chřipky“ za přehnané. Tímto názorem se netají například američtí virologové Peter Palese z newyorské Mount Sinai School of Medicine a Paul Offit z University of Pennsylvania School of Medicine.

Oba vědci poukazují na fakt, že virus je vybaven na svém povrchu „kotvou“ v podobě bílkovinné molekuly hemaglutininu typu H5. S její pomocí se uchytí na povrchu buňky, aby do ní následně provedl invazi. Hemaglutinin H5 je jedním ze 16 známých typů „kotev“ chřipkových virů typu A.

Virus H5N1 napadá celé tělo

Výsledky experimentů, při nichž zkoumali, jakým způsobem se přenáší chřipkový vir H5N1 mezi savci, publikovali nizozemští virologové z rotterdamského Erasmus Universitair Medisch Centrum v lednovém čísle lékařského časopisu The American Journal of Pathology. Jako modelové zvíře využili odborníci kočku. Zvířata virus vdechovala nebo konzumovala v syrovém mase kuřat nakažených „ptačí chřipkou“. Vědci také sledovali riziko nákazy zdravých koček chovaných společně se nemocnými zvířaty. Pokusné kočky se nakazily jak vdechnutím, tak i pozřením viru. Nemoc se navíc přenášela také na zdravé kočky. Badatele zaskočilo, kam všude virus v těle nemocných koček pronikl. Byl zjištěn nejen v dýchacích cestách, ale i v trávicím traktu, játrech, ledvinách, srdci, mozku a mízních uzlinách. Ve všech infikovaných orgánech poškozoval buňky. To vysvětluje vážné následky „ptačí chřipky“ u nakažených lidí. Z výsledků nizozemské studie vyplývá, že se virus H5N1 může šířit nejen s vykašlaným vzduchem, ale i výkaly. Následky infekce nepostihují jen plíce, ale také další orgány.

Pandemie doposud vyvolávaly jen viry s hemaglutininy typů H1, H2 a H3. K těm patřili i původci tří pandemií, jež se přehnaly světem v letech 1918, 1957 a 1968.

„Je možné, že na člověka může přeskočit i jiný typ chřipkového viru, ale my takový případ zatím neznáme,“ řekl Peter Palese v rozhovoru pro přední vědecký časopis Nature.

Virus H5N1 měl podle Paleseho „nespočet příležitostí, aby zmutoval na kmen schopný vyvolat pandemii. Zatím to neudělal, a je proto vysoce pravděpodobné, že to vůbec nedovede.“ Provokativní názor nezůstal bez odezvy.

„Taková je evoluce. Nepravděpodobné věci se prostě stávají,“ oponuje Palesemu s Offitem virolog Edward Holmes z Pennsylvania State University. Palese a Offit považují za silně přehnané a vědecky nepodložené také údaje o zhruba 50% úmrtnosti osob nakažených virem H5N1.

Podle nich jsou virem nakaženy spousty lidí bez toho, že by se u nich projevily příznaky onemocnění. Ti pak nejsou do statistik zahrnuti. Oba američtí virologové se opírají o výsledky studie zveřejněné už v roce 1992. Podle ní mělo dva až pět procent obyvatel čínského venkova v krvi protilátky vůči chřipkovým virům s hemaglutininem H5.

Při tak masovém rozšíření by se podle Paleseho a Offita proměnil v masového zabijáka každý jen trochu nebezpečný virus.

Novější studie, jejichž výsledky zatím nebyly publikovány, nezjistily v Číně ani v dalších zemích skryté infekce virem vybaveným hemaglutininem typu H5. Zdá se, že kdo se nakazil, ten také onemocněl.

Navzdory pochybám o nebezpečnosti viru H5N1 má Palese ze světové pandemie chřipky přeci jen strach. Jejím původcem bude podle tohoto virologa nějaký jiný chřipkový virus. Na jeho příchod se nikdo nepřipravuje a o to budou následky pandemie horší.

„Lidé si prostě nepřipouštějí, že stále neděláme dost - ve výzkumu, sledování nákazové situace ani ve vývoji vakcín,“ říká Palese.