Je zapeklité hovořit se seriózními astronomy o desáté planetě. Mnozí odborníci totiž popírají i planetu devátou, tedy Pluto. Nyní se o této otázce vede vášnivý spor přímo v Mezinárodní astronomické unii. Ta je totiž garantem definic všech objektů, které se nacházejí ve vesmíru - nejen v naší sluneční soustavě, ale i za jejími hranicemi.
O tom, že tento problém berou astronomové vážně, svědčí i to, že pro něj dokonce našli i pozorovací čas na Hubbleově kosmickém teleskopu. Spor vznikl také tím, že v červenci letošního roku astronomové našli u objektu 2003 UB 313 malého souputníka - měsíc o průměru zhruba 250 kilometrů. A právě na jeho sledování byl vyčleněn pozorovací čas na Hubbleově teleskopu. Ani objekt 2003 UB 313 přitom zatím nemá oficiální jméno. Objevitelé mu prozatímně říkají Xena podle postavy ze stejnojmenného televizního seriálu.
Černá barva zeštíhluje
Nikde ovšem není řečeno, že těleso, kolem kterého obíhá měsíc, máme automaticky považovat za planetu. Známe už mnoho desítek malých planetek, které skutečně jsou planetkami, protože mají rozměry několika desítek, maximálně stovek kilometrů, které svoje měsíce mají.
Takže měsíc není puncem, který by z objektu dělal planetu jako takovou. Pokud ale těleso má měsíc -tedy obíhá kolem něj jiné hmotné těleso, dá se z oběžné doby a vzdálenosti od centrálního tělesa velice přesně zjistit jeho hmotnost.
V případě "Xeny" ji vědci zatím neznají. Vědí jen to, že její rozměr se pohybuje někde mezi dvěma tisíci až třemi a půl tisíci kilometru v průměru. To by znamenalo, že je větší než Pluto. Jedná se ale jen o pouhý odhad na základě určitých předpokladů -na základě toho, jaké má toto těleso albedo.
Albedo je poměrem mezi dopadajícím a odraženým světlem. V podstatě jde o to, zda je těleso světlé, prakticky bílé, nebo tmavé. Čím tmavší je, tím bude ve skutečnosti větší při stejné zdánlivé velikosti, kterou vidíme v dalekohledu. Je-li povrch světlý, pak bude těleso menší.
Na základě předpokladu, že by odrazivost světla mohla být zhruba 20 procent, což je průměrná odrazivost těles v Kuiperově pásu, se dá odhadnout, že by mohl mít průměr 2700 kilometrů.
Ale budeme-li znát jeho hmotnost, budeme mít další míru na jeho velikost. Na základě spektrální analýzy víme, že je složen převážně z ledu. Díky tomu známe jeho specifickou hmotnost, tedy průměrnou hustotu. A známe-li hmotu, můžeme spočítat objem. Další informace nám napoví pozorování Hubbleovým teleskopem.
V roce 2002 ovšem astronomové objevili další těleso, údajně také větší než Pluto, které se mohlo také ucházet o titul. Nyní se ukazuje, že se jedná o těleso doutníkového tvaru. Skutečnost ale může být složitější. Pokud má totiž těleso průměr dva až tři tisíce kilometrů, pak bude jeho vlastní gravitace natolik veliká, že ho sbalí do tělesa co nejvíce podobného kouli.
Pokud se jeví jako protáhlé, může jít o objekt složený ze dvou částí - těles obíhajících téměř v dotyku kolem sebe. Takových případů známe u menších planetek obíhajících ve vnitřní sluneční soustavě už několik.
To by samozřejmě mohlo znamenat, že jednotlivá tělesa budou podstatně menší. Pak by neměla nárok stát se planetou. Musíme ovšem počítat s tím, že se v nejbližší době doslova roztrhne pytel s dalšími planetami podobnými Plutu. Podle mého názoru spíš Pluto ztratí nálepku planety, než že bychom měli najednou planet padesát.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese ww.rozhlas.cz/leonardo.
