Sobota 26. listopadu 2022, svátek má Artur
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Svědectví všího cirkusu

Věda

  10:24
PRAHA - Lidé mají mezi ostatními primáty tu pochybnou čest, že přímo na svém těle hostí hned dva druhy vší: veš dětskou (také vlasovou) a veš muňku. Kromě nich ještě k naší parazitické výbavě patří veš šatní, která si nás drží tak trochu od těla a tráví většinu života přichycena na oděvu.

Veš muňka foto: Reprofoto

Veš dětská a muňka se naproti tomu celý život drží našeho ochlupení: jen se liší biotopem. Dětská veš se drží porostu na naší hlavě, muňka intimních partií.  Jak jsme k tak různorodému zvěřinci přišli, zjišťoval genetik Davida Reed z Floridské univerzity v Gainesville s kolegy, který porovnával genom jednotlivých druhů lidských vší s příbuznými parazity, již žijí na skupině zvířat nám nejbližších: primátech.

 Jeho výzkum vycházel z obecně platného faktu, že parazit se vyvíjí zároveň s hostitelem a často bez něj nemůže přežít. Například veš je pokládána za snadno přenosného parazita, ale bez hostitele nepřižije déle než 24 hodin. A na zvířatech už žít neumí. Z porovnání rozdílů vyplynulo, že každá část zvěřince na našem těle pochází od jiného příbuzného mezi primáty.
 Překvapení je to hlavně v případě vši muňky – intimního společníka, kterého jsme „získali“ od goril. A to relativně „nedávno“: k rozdělení gorilích a lidských vší došlo před 3.5 miliony let. Gorily a lidé se však na vývojové cestě rozešli před více než sedmi miliony let, uvádí Reed v časopise BMC Biology.

 Jak bylo řečeno, vši se těžko přenáší mezi druhy, protože nevydrží dlouho bez hostitele. „Studie tedy vzbuzuje zajímavé otázky. Co gorily a naši předkové dělali v tak těsné blízkosti?“ uvažoval v časopise Science taxonom z Muzea přírodní historie v Londýně Vincent Smith.
 Reed se domnívá, že 24 hodin, které vši přežijí bez hostitele, stačí k tomu, aby se na lidi dostaly „nezajímavým“ způsobem. Pro časopis New Scientist řekl, že se tak mohlo stát, když se naši předkové živili mršinami goril nebo přespávali v jejich opuštěných hnízdech.
 Zbytek našeho všího cirkusu pochází od šimpanzů. Vlasové vši a šimpanzí vši se oddělily přibližně ve stejné době jako evoluční cesty hominidů (předků člověka) a šimpanzů před šesti miliony let.

 Poslední ze vší na našem těle, vši šatní, jsou velmi blízké příbuzné vší vlasových. V laboratorních podmínkách se dokonce oba druhy kříží (v přirozených ne). Genetici také dříve zjistili, že veš šatní se vyvinula ze vši dětské (vlasové) teprve před zhruba 70 tisíci lety. V době, kdy se lidé vydali do chladnějších krajů a začali se oblékat. Jejich vývoj je vlastně nejstarším dokladem lidské záliby v oblékání, asi o 30 tisíc let starším než důkazy hmatatelné.

 Samotný výzkum spočívá v tom, že vědci porovnají genomy různých druhů vší. Stejně jako u jiných druhů ten z organismů, který má ve svém genomu více odlišností, je starší. A také pouze ze staršího druhu se mohl vyvinout druh mladší.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat