Vědci zjistili, že mít bratra-dvojče není pro dívku dobré. Mají menší šanci na dostudování školy a nižší plodnost |
Kromě podoby toho mají jednovaječná dvojčata společného mnohem více – třeba tajnou řeč, stejné životy i v dospělosti, vyšší sklon k solidárnosti a umění spolupráce. Dvoj- a vícečetných těhotenství v posledních letech sice ubývá – na tisícovku jich připadá zhruba patnáct, stále jich je ale více než v minulém století. Tehdy jich bylo deset až dvanáct z tisíce.
Po revoluci – zejména kvůli asistované reprodukci a hormonální antikoncepci – začal počet vícečetných těhotenství růst na až 21 z tisíce. Trend se otočil po roce 2012, spolu se změnou legislativy pro umělé oplodnění. Pojišťovny začaly hradit čtyři cykly, ale jen v případě, že u prvních dvou pokusů bylo do těla zavedeno jen jedno vajíčko.
Cizí, a přesto stejný
Když Český statistický úřad před dvěma lety vydal zprávu o vícečetných těhotenstvích, upozornil na jednu zajímavou věc. V dobách před antikoncepcí a umělým oplodněním v případě dvojčat přicházeli ve dvou třetinách případů na svět buď dva chlapci, nebo dvě dívky. Od konce 90. let do roku 2010 se častěji začaly rodit páry – chlapec a děvče. Umělé oplodnění tak může mít vliv na pohlaví – v číslech sice není odlišen způsob početí, statistici ale neumějí změnu jinak zdůvodnit.
Graf narození dvojčat a trojčat.
Ostatně oněch nevysvětlitelných záhad kolem dvojčat je nespočet. Třeba jako následující příběh. Howardu Burackovi bylo dopřáno prožít šťastné dětství ve středostavovské rodině. Rodiče před ním nikdy netajili, že byl coby kojenec adoptován. Když bylo Burackovi pětatřicet, odhodlal se ke kroku, který dříve nebo později musel přijít. Vydal se do New Yorku, aby v agentuře zprostředkovávající adopce zjistil, kdo jsou jeho biologičtí rodiče. Zde se ke svému šoku dozvěděl, že má bratra, a to dokonce jednovaječné dvojče. Jméno bratra mu ovšem agentura, pokud nechtěla porušit zákon, sdělit nemohla. To by bylo možné pouze, pokud by o to jeho bratr sám požádal.
O dva roky později, v roce 2000, agentura ukončila svou činnost. Jedna ze zaměstnankyň měla v té době diagnostikované pokročilé stadium rakoviny. Věděla, že umírá, a její vlastní svědomí pro ni bylo v tu chvíli důležitější než světské zákony. Vzala telefon, zavolala muži jménem Doug Rasch a řekla mu: „Neměla bych to dělat. Může mě to dostat do pořádného problému, ale stejně musím. Mám pro vás novinku. Máte jednovaječné dvojče!“
Dát život je důležitější než jizvy, tvrdí matky. V kampani ukazují svá těla po porodu |
Doug Rasch zažádal o vzájemné sdělení údajů a bratři, tedy on a Howard Burack, se mohli konečně vidět. Oba setkání popsali podobnými slovy – bylo to jako stát proti svému odrazu. „Měl jsem pocit, jako bych znal Douga po celý svůj život,“ prohlásil Burack. Bodejť by ne – jejich životy se podobaly. Kromě jiného byli oba hokejovými trenéry a hokej hrály i jejich děti. Oba měli ve zvyku nosit peněženku v přední kapse a oba se oženili v roce 1992. „Asi se na mě dost naštvou, ale jsou si ještě podobnější než my s Howiem,“ žertoval Doug Rasch na adresu obou manželek. Nikoli bezdůvodně. Bratři si nezávisle na sobě vzali ženy úspěšné ve svém oboru, soutěživé a ve volném čase se oddávající běhu.
Jak popisují Andrew Paparella, Eric M. Strauss, Lauren Efronová a Alexa Valinteová v článku pro server ABC News, bratři měli společnou ještě jednu věc. Během jejich dětství se u nich doma tu a tam objevila skupina cizích lidí a prováděla jakousi výzkumnou činnost. Děti byly podrobeny řadě testů, například měly řešit matematické úlohy, popsat, co vidí na obrázcích v knize, či předvést, co nového dovedou.
Uběhlo dalších osm let a příběh bratrů se stal veřejně známým. Napomohla tomu filmařka Lori Shinsekiová svým dokumentem The Twinning Reaction (Zdvojená reakce). Shinsekiové se podařilo dostat se ke kořenům příběhu rozdělených sourozenců. Nešlo totiž jen o ně.
Prezident Obama drží dvojčata Katie Fallon, ředitelky odboru legislativních záležitostí, v Oválné pracovně pár měsíců po jejich narození.
Shinsekiová zjistila, že v 60. letech působila v agentuře pro adopce psychiatrička Viola Bernardová. Ta prosazovala názor, že adoptovaným dvojčatům se bude lépe dařit, budou-li vychovávána odděleně a dostane se jim tak od jejich nových matek individuální pozornosti. Agentura se zachovala podle doporučení Bernardové a rozdělila několik dvojčat i trojčat (je děsivé, jak ochotně někdy dokážou instituce podlehnout výstřednímu názoru jediného odborníka a začnou se chovat nelidsky – viz norský systém ochrany dětí Barnevernet a jeho fascinace psycholožkou Kari Killénovou, banalizující vztah mezi dítětem a biologickými rodiči).
Dítě ve výzkumu
Situaci využil pro svůj výzkum o vlivu prostředí a vrozených vlastností na chování dětí rakouský psychiatr Peter B. Neubauer. Žadatelé obdrželi od agentury upozornění, že dítě, které se chystají adoptovat, je součástí probíhajícího výzkumu. Nastávající rodiče rádi souhlasili s pokračováním výzkumu. Obávali se, že případný nesouhlas by znamenal konec nadějím. Že jejich adoptivní potomek je jedním z jednovaječných dvojčat či trojčat, se nedozvěděli ani oni.
Princezna Charlene s manželem princem Albertem II. a jejich dvojčata prince Jacques a princezna Gabriella balkónu Monackého paláce při oslavách Monackého národního dne.
Kvůli obavám z negativní reakce nebyly výsledky Neubauerova kontroverzního výzkumu dosud publikovány. Židovská rada služeb pro rodiny a děti, pro niž Neubauer pracoval, rozhodla, že dokumenty zůstanou zapečetěné v knihovně univerzity v Yaleu. Původně měly být zpřístupněny v roce 2066, nedávno byl tento termín z neznámého důvodu přesunut na 25. říjen 2065.
