Hrabačky surikaty obývají rozsáhlé oblasti pouště Kalahari. Tyto drobné cibetkovité šelmy žijí ve velkých skupinách, jimž vládne „královský pár“. Vůdčí samice spolu s vůdčím samcem plodí osmdesát procent veškerého potomstva. Zbývající členové společenstva zůstávají většinou bezdětní a plně se věnují službě ve prospěch celku.
Organizací připomíná rodina surikat společenstva včel, mravenců nebo termitů. Dělí se na privilegovanou vládnoucí elitu a masu nezištně pracujících „dělníků“. Surikatí „poddaní“ se střídají v hlídání kolonie před hady a dravými ptáky. Pomáhají také vládnoucímu páru s výchovou mláďat. Dávají například malým surikatám lekce z lovu tak nebezpečné kořisti, jakou pro nezkušenou surikatu představují smrtelně jedovatí škorpioni.
| Stres upevňuje surikatí dynastie |
|
Stres upevňuje surikatí dynastie Surikatí společenstvo velmi dobře spolupracuje a dělí se o práci. Mláďata přivádí na svět převážně jen vůdčí samec a samice. Ostatní členové tlupy se jim pak o ně starají. „Idylka“ je ale výsledek velice krutých poměrů. Jakmile zabřezne podřízená samice, začne ji vůdčí samice šikanovat. Vystresuje ji tak, že samice potratí. Vůdčí samice tak zajišťuje výsadní postavení svým vlastním potomkům. Podřízená samice, která se nemůže starat o vlastní potomky pak prospívá tlupě aspoň tak, že se stará o potomky vůdčí samice, s kterou bývá ostatně pokrevně příbuzná. Péče tak zůstává „v rodině“. |
Tým britských vědců vedený Andrewem Youngem z University of Cambridge zveřejnil výsledky pozorování, které dokazují, že surikatí „královny“ zacházejí ještě dál. Krutě šikanují podřízené samičky. takže ty trpí silným stresem. V těle jim prudce stoupají hladiny některých hormonů, což vážně naruší jejich schopnost zabřeznout a donosit mláďata. „Rozmnožovací funkce podřízených samic za těchto okolností kolabují,“ uvedl Young v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
Surikatí královna tak zajistí svým mláďatům početnou suitu chův z řad neplodných samic. Protože podřízené samice nemohou zabřeznout, odpadá i riziko, že se pokusí zabít „královské“ potomky.
Podobně organizovaných zvířecích společenství najdeme v přírodě mnohem víc. Žijí v nich například jihoamerické drobné opice kosmani nebo jihoafričtí hlodavci rypoši lysí. Vědci předpokládali, že se podřízené samice vzdávají nároků na vlastní potomky víceméně dobrovolně. Studie Youngova týmu poprvé dokázala, že o dobrovolnosti nemůže být řeč. Ostatně ani péče neplodných samic o královnina mláďata není tak úplně nezištná. Na odchování nového pokolení surikat závisí zdárné fungování celé kolonie. Podřízené samice se ujímají role chůvy cizích potomků ve vlastním zájmu.
