Test trvá asi hodinu. Zájemci o místo manažera odpovídají na otázky psychologa. Odborník chce zjistit, kolik informací si pamatují (Kdo přistál poprvé na Měsíci? Co je to traverza?), jak velkou mají slovní zásobu (Co je to subjekt a kolik významů má slovo jeřáb?), jaké jsou jejich aritmetické schopnosti (Kolik dolarů lze koupit za 100 tisíc korun při aktuálním kursu?), jestli si zapamatují řadu osmi čísel a zda poznají, co mají dva odlišné prvky společného (nádrž a sud, noha a ruka). Budoucí manažeři dostávají ještě další úkoly.
Hledají východ z bludiště nebo řadí obrázky tak, aby vyjadřovaly nějaký příběh. Nakonec zkoušející každou odpověď ohodnotí určitým počtem bodů a získá jediné číslo: inteligenční kvocient neboli IQ. Toto číslo bude mít pro jejich kariéru pravděpodobně značný význam, neboť ovlivní jejich zařazení ve firmě a v případě dobrého výsledku jim umožní získat některé výhody. "Výsledky testů inteligence poměrně dobře předpovídají, jaké dovednosti člověk má, ale méně se z nich dozvíme o tom, jak si povede v dalším životě," uvádí ve své studii profesor Howard Gardner z Harvardovy univerzity.
Sestavujeme životní příběh
Někdy inteligenční testy probíhají formou rozhovoru s psychologem, jindy mají podobu písemné zkoušky. Základní obrysy testu jsou však po celém světě zhruba stejné - hodina otázek a odpovědí a výsledek vyjádřený jako jediné zaokrouhlené číslo.
"Mnoho lidí si uvědomuje, že tento přístup není právě ideální. Inteligence je přece něco víc než rychlé zodpovězení krátkých otázek," poznamenává Gardner a dodává: "Vzhledem k tomu, že jiná představa inteligence v podstatě neexistuje a my nedokážeme zjistit schopnosti člověka jiným způsobem, bude se tato scéna v dohledné době stále opakovat."
ČTĚTE TAKÉ: |
Číslo IQ je do určité míry objektivní informací o schopnostech zkoumané osoby. Ale na rozdíl od dvacátých let, kdy inteligenční testy dominovaly, není dnes už jedinou zprávou o dovednostech testované osoby. "Snažíme se poskládat životní příběh každého člověka," poznamenává psycholog Petr Strnad, specializovaný na pracovní vztahy a výcvik manažerů.
Inteligence, tedy schopnost přijímat a zpracovávat informace, se dnes nezjišťuje pouze jedním testem, ale celou baterií psychologických metod. Zatímco dříve trvalo mapování inteligence přibližně hodinu, dnes je to více než čtyřikrát déle. "Kromě písemného inteligenčního testu se v pohovoru zajímáme, jak si člověk sám pro sebe řadí do žebříčku třeba slova přátelství, peníze, domov a další hodnotové pojmy," podotýká psycholog Strnad.
Odborníci také zkoumají, co uchazeče motivuje k hledání manažerského postu, zajímá je rovněž, zda má v sobě dostatek klidu, nebo naopak patřičnou dávku vznětlivosti. "Hledáme něco jako klíč se zoubky, který má co nejlépe zapadnout do zámku," vysvětluje Petr Strnad. Zatímco psychologové zdokonalují metody k poznání lidských schopností, další odborníci hledají v mozku místo, kde inteligence sídlí.
Důkazy v mozku
"Neurologické výzkumy nabízejí velmi přesvědčivé důkazy o tom, že některým schopnostem slouží jednotlivé mikroskopické sloupečky v čelním mozkovém laloku a v místech, kde končí nervová vlákna pro zrak, sluch, čich a další smysly," uvádí americký vědec Gardner. Daleko větší útvary, viditelné pouhým okem, využívá mozek při řeči nebo prostorovém vnímání. "Máme před sebou biologický základ specializovaných inteligencí," jásá Gardner.
ČTĚTE TAKÉ: |
Názory na existenci shluku buněk pro logické myšlení, jazyk, matematiku nebo prostorové vnímání se však různí. "Gardnerova teorie je zajímavá, nemyslím si, že by platila, ale má v sobě něco praktického, co říkám kantorům a rodičům: využívejte u dětí to, co jim jde; na co nejsou nadané, nechte plavat. Může se stát, že dítě málo nadané na matematiku poškodíte, ubijete v něm jiné talenty," říká neuropatolog František Koukolík primář Oddělení patologie a molekulární medicíny Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.
Kolik talentu dědíme po rodičích
Proč někdo dokáže hravě řešit matematické rovnice, jinému jde lépe studium cizích jazyků a další člověk s požitkem poslouchá a případně i píše hudební skladby? Na tyto otázky se snaží odpovědět i genetici.
Existuje teorie, že určité kombinace genů se mohou vzájemně ovlivňovat a společně dávat pokyny k tvorbě enzymů, které působí na struktury v určité části mozku. Enzymy pak buď podporují, nebo naopak potlačují propojení mozkových buněk. Kdyby se tato teorie potvrdila, přineslo by to obrovské možnosti při ovlivňování jednotlivých druhů inteligence. Zatím je ale v těchto úvahách tolik neobjasněných míst, že k jejich uznání zbývá ještě hodně dlouhý kus cesty. "Zatím ani nevíme, zda talentovaní lidé svoji schopnost vytvářet určité nervové spoje zdědili, nebo zda jde o nahodilý jev," upozorňuje Gardner.
Největší množství informací o genetické podstatě talentu poskytují studie dvojčat. Hledají se rozdíly mezi jedno- a dvouvaječnými sourozenci nebo se porovnávají schopnosti jednovaječných dvojčat vychovaných odděleně a těch, která vyrostla společně. Vědcům však vycházejí velmi rozdílné výsledky. Někteří tvrdí, že potomci mohou zdědit až 80 procent inteligenčních schopností po rodičích. Profesor Harvardovy univerzity Stephen Jay Gould hovoří o 30 až 50 procentech. Jiní badatelé, kteří použili stejná data, ale jiné matematické postupy, odhadují, že dědičnost inteligence je nižší než 20 procent, nebo se blíží k nule.
Je zřejmé, že i když se vědci snaží zkoumat nervovou soustavu co nejobjektivněji, příroda nám stejně nikdy zcela neprozradí, jaká je podstata inteligence.
