Když před pěti lety představil nizozemský biolog Mark Post první hamburger usmažený z laboratorně pěstovaných svalových vláken, nebyla to z kulinářského hlediska žádná díra do světa. Přitom se na talíře servíroval bezkonkurenčně nejdražší plátek masa v dějinách lidstva. Hamburger „ze zkumavky“ vyšel na tři sta tisíc dolarů.
Přesto v masu vypěstovaném ze svalových kmenových buněk v bioreaktoru, nikoli na jatečních zvířatech vidí Post budoucnost. Kromě jiného i proto, že jeho výroba bude ve srovnání s chovem hospodářských zvířat šetrnější k životnímu prostředí.
Ekologický hřích
Produkce potravin živočišného původu, ať už se jedná o maso, mléko, nebo vejce, je obecně prezentována jako těžký ekologický hřích. Odhaduje se, že přispívá ke globální produkci skleníkových plynů zhruba z 15 procent.
Ekologové varují před plošným využíváním chemie proti kůrovci |
V ekonomicky vyspělých zemích, kde je vysoká spotřeba, intenzivní doprava a život je náročný na energii, však připadá na produkci masa, mléka a vajec mnohem menší podíl emisí skleníkových plynů. Například ve Spojených státech jsou to jen čtyři procenta. Z hlediska ekologické zátěže vychází nejlépe chov drůbeže. Bezkonkurenčně nejhorší je v tomto ohledu hovězí maso. A právě s chovem skotu na maso bývá „maso ze zkumavky“ nejčastěji srovnáváno.
Čisté maso?
Lidé se masa vzdávají jen neradi a na vegetariánském či veganském jídelníčku vydrží většina z nich jen po přechodnou dobu. Mnozí proto vkládají naděje do ekologicky „čistého“ masa vypěstovaného z buněk v bioreaktorech. V šetrnosti k životnímu prostředí by mělo nad hovězím narostlým ve svalech skotu zvítězit na celé čáře.
Podle analýz Hanny Tuomistové z Oxfordské univerzity se při výrobě „masa ze zkumavky“ ušetří asi 45 procent energie, 99 procent půdy, 94 procent skleníkových plynů a 96 procent vody.
Jiné analýzy nepřipisují „masu ze zkumavky“ tak jasnou ekologickou převahu, ale stále je hodnotí jako ekologičtější než chov hospodářských zvířat. Oxfordští vědci John Lynch a Raymond Pierrehumbert však nedávno publikovali ve vědeckém časopise Frontiers in Sustainable Food Systems analýzu, v které chov skotu ve srovnání s „masem ze zkumavky“ obstál.
Vlivem prachu v ovzduší loni předčasně zemřelo 5700 lidí, tvrdí ekologové z Hnutí Duha |
Lynch a Pierrehumbert se soustředili na nejcitlivější položku na seznamu ekologických hříchů chovu skotu, kterou je produkce skleníkových plynů. Hodnotili ji v dlouhodobém výhledu. Většina analýz přepočítává oteplovací efekt všech skleníkových plynů vznikajících při produkci masa na účinky odpovídajícího množství oxidu uhličitého. Skot však nevytváří jen oxid uhličitý, ale třeba i významná množství metanu, který vyvolává mnohonásobně silnější oteplení než oxid uhličitý. Při produkci masa v bioreaktorech vzniká prakticky výhradně oxid uhličitý.
Jiné působení metanu
Mohlo by se zdát, že i tento fakt hraje ve prospěch produkce masa v bioreaktorech. Lynch a Pierrehumbert však berou v potaz různé osudy jednotlivých skleníkových plynů v atmosféře. A ty se diametrálně liší. Zatímco oxid uhličitý je stabilní a v ovzduší se akumuluje, metan se rychle rozkládá a jeho oteplovací efekt postupem času mizí.
V krátkodobém výhledu se „maso ze zkumavky“ jeví jako ekologicky šetrnější, protože oxid uhličitý vzniklý při jeho produkci neohřeje pozemské klima takovou měrou jako metan uvolněný do ovzduší skotem. Dlouhodobě však vyvolá nahromadění oxidu uhličitého vzniklého při produkci „masa ze zkumavky“ silnější oteplení. Podle Lynche a Pierrehumberta tak mohou být některé způsoby chovu skotu s ohledem na globální oteplení ekologičtější než pěstování masa v bioreaktorech.
Produkci vepřového, skopového nebo drůbežího masa a stejně tak i mléka či vajec provází výrazně nižší zátěž životního prostředí než chov skotu na maso. Chov prasat, ovcí, koz a drůbeže bude proto vycházet z porovnání s růstem masa v umělých podmínkách ještě příhodněji.
Otazníky nad „masem ze zkumavky“
Firem odhodlaných prorazit v byznysu s masem z bioreaktorů rychle přibývá. Především ve Spojených státech nacházejí ochotné investory z řad filantropů, jako je třeba Bill Gates, ale i velkých firem podnikajících v potravinářství. Systémy, které by umožnily vypěstovat v bioreaktorech dostatečné množství svalové tkáně s výživnou hodnotou, chuťovými vlastnostmi a v neposlední řadě i cenami schopnými konkurovat masu narostlému na zvířatech, ale pořád nejsou k dispozici.
Všechny kalkulace ekologických dopadů umělé produkce masa jsou dnes ryze „virtuální“. Modelují přínosy výroby masa v bioreaktorech, která zatím nikde neběží. Nikdo dnes proto nemá jasnou představu o tom, jaké budou její reálné dopady na životní prostředí.
Zatím také není jasné, jak „maso ze zkumavky“ přijmou zákazníci. Dosavadní zkušenosti dokazují, že spotřebitel je poměrně konzervativní, a pokud mu novinka nepřináší jasné výhody, například vyšší výživnou hodnotu, nižší cenu a lepší chuť, zavedených zvyklostí se vzdává jen nerad. Dokud si „maso ze zkumavky“ nezíská významnější podíl na trhu s potravinami, bude osud celého odvětví krajně nejistý.
Odborníci také upozorňují na fakt, že dalšími důležitými produkty chovu skotu jsou kůže a jateční odpad, zpracovávaný například na želatinu nebo na krmivo pro domácí zvířecí mazlíčky. I proto zřejmě maso pěstované v bioreaktorech v nejbližších desetiletích chovy zvířat nenahradí.
