Místo raket a satelitů vsadili vědci z amerického Národního centra pro atmosférický výzkum (NCAR) na nejstarší létající prostředek: obyčejný balon. Ten jejich má ovšem rozměry jumbojetu a unese přes dvě tuny vědeckého nákladu.
„Je to velmi ekonomický způsob, jak dostat naše zařízení na hranici vesmíru,“ komentuje projekt Sunrise Michael Knölker, ředitel High Altitude Observatory spadající pod NCAR a současně i vědecký ředitel projektu. „Doufáme, že se nám tak podaří rozluštit některé významné záhady týkající se struktury magnetických polí Slunce. Výzkum má význam i pro náš každodenní život, protože tato pole způsobují elektromagnetické bouře v horních vrstvách pozemské atmosféry. Ty mohou vyvolávat poruchy telekomunikačních a elektrorozvodných zařízení. Pravděpodobně ale také ovlivňují dlouhodobý vývoj klimatu na naší planetě.“
Začátek nové éry
Poprvé se gigantický balon projektu Sunrise začal plnit héliem za úsvitu 3. října letošního roku ve Fort Sumner v Novém Mexiku. Když dosáhl potřebného objemu, zavěsili pod něj technici speciální gondolu pro vědecké přístroje a dali pokyn k uvolnění poutacích lan. Monstrum se majestátně vzneslo a pomalu se ztrácelo v nebi. Signály z gondoly potvrdily, že stroj dosáhl výšky okolo 40 kilometrů.
Po deseti hodinách získávání vědeckých dat se gondola od balonu oddělila a na padácích přistála poblíž Dalhartu ve státě Texas. Jednalo se o první zkoušku, jejíž výsledky vědce naplnily optimismem.
„Teď už můžeme s plnou důvěrou v naše zařízení plánovat další a rozsáhlejší mise,“ konstatoval minulý týden po vyhodnocení pokusu David Elmore, který dohlížel na technickou část projektu. A Michael Knölker k tomu dodal: „Je to začátek nové éry ve výzkumu Slunce.“
| První start vyspělého padesátníka |
|
Už půl století uplynulo od doby, kdy se věda rozhodla zkoumat ultrafialové záření naší hvězdy pomocí nejstaršího létajícího „aparátu“: balónu. V roce 1957 (i dnes) představují stroje lehčí vzduchu výhodný kompromisní řešení. Jsou nejlevnější prostředkem, jak se věda může pohybovat mezi (pro člověka) nepřátelským, vzdáleným a hlavně finančně nákladným vesmírem na jedné straně a (pro UV záření) tíživě neprostupným příkrovem atmosféry. K tomu výročí se na první let vydal balón úřadu NCAR, pod kterým se má v roce 2009 do stratosféry vydat zatím nejvýkonnější UV kamera tohoto typu. |
Nijak nepřeháněl. Teleskop s metrovým průměrem umístěný ve stratosféře totiž dokáže zobrazit v ultrafialové části spektra detaily na slunečním povrchu velké asi 30 kilometrů. To je přibližně dvakrát větší rozlišovací schopnost, než mají dosavadní teleskopy na povrchu Země. Kromě dalekohledu ponese gondola ještě další přístroje, například zobrazovací magnetograf či polarimetrický spektrograf.
Na projektu se vedle NCAR podílí také University of Chicago, společnosti Lockheed, německý Institut Maxe Plancka, španělský Astrofyzikální institut Kanárských ostrovů a Švédská kosmická korporace. Sunrise financuje americký Národní vědecký fond.
Týden ve stratosféře
Balon plněný héliem se používá při atmosférickém výzkumu často, velkou výzvu ovšem představuje konstrukce gondoly, jejího vybavení i samotných vědeckých přístrojů. Nejenže musí bez poškození vydržet extrémní změny teplot a náraz při přistání. Především by měla přesně zacílit teleskop na velmi vzdálené útvary na povrchu Slunce a toto zaměření bez nejmenší odchylky udržet po dlouhou řadu hodin, během kterých se pohybuje balon, Slunce i Země. Současně nesmějí výsledky měření a fotografování ovlivňovat vibrace ovládacích motorů. Snímky získané při říjnovém testu ukázaly, že je to možné.
„To, co děláme, je vlastně základ nové generace vědeckých letů do vesmíru,“ tvrdí Michael Knölker. Má tím na mysli nejen to, že zařízení pro gondolu se nejspíš časem podívá do vesmíru i na palubě raket, ale především další balonové mise projektu Sunrise do stratosféry. Ty už by měly trvat týden i déle. Plánují se například dlouhodobé lety nad Arktidou a Antarktidou během polárního léta, kde se dlouhodobé měření nebude muset přerušovat kvůli střídání dne a noci. První série výprav za půlnočním Sluncem začne roku 2009 ve švédské Kiruně.
