První meteory bývají zpravidla pozorovatelné od 17. července, vrchol nastává před polovinou srpna. Pro sledování meteorů astronomové doporučují místo vzdálené desítky kilometrů daleko od měst, s výhledem do všech stran. Dalekohled není potřeba, meteory se objevují náhodně po celé obloze a jsou dost výrazné na to, aby je bylo možné spatřit okem.
Perseidy mají svůj název od souhvězdí Perseus, od něhož zdánlivě vylétají. Ve skutečnosti jsou to prachové částice z komety 109P Swift-Tuttle, která se naposledy přiblížila ke Slunci v prosinci 1992. Částečky menší než zrnka písku vstupují do atmosféry rychlostí až 59 km/s a shoří dříve, než mohou dopadnout na povrch Země. Při průletu atmosférou se jasně rozzáří, takže vypadají jako „padající hvězdy“.
První zmínky o meteorickém roji pochází z 3. století, kdy si jich lidé všimli krátce po umučení svatého Vavřince. Proto se jim někdy také přezdívá Slzy svatého Vavřince.
