Vědce straší metanové bubliny

Unorských břehů zaznamenaly sonary britsko-německého výzkumného týmu stovky proudů bublin unikajících z mořského dna. Analýza odebraných vzorků ukázala, že bubliny obsahují z větší části metan. Plyn se uvolňuje z hloubky 150 až 400 metrů. Fakt, že metan uniká i z větších hloubek než dřív, experty znepokojuje. Může totiž znamenat, že začala působit kladná zpětná vazba, která by mohla značně ovlivnit klima na celém světě.

Proč vědci věnují takovou pozornost metanu? Hlavním důvodem je to, že jde o skleníkový plyn, mnohonásobně silnější než oxid uhličitý. Metan, nejjednodušší uhlovodík, se ve značném množství vyskytuje v biosféře, ovšem ještě několikrát víc se ho nachází v ložiskách ropy a zemního plynu, v půdě a ve formě tzv. hydrátu metanu.

Právě poslední formy, která v sobě ukrývá celkově na 1200 gigatun metanu, se týká objev vědců z National Oceanography Centre v Southamptonu, spolupracujících s experty z University of Birmingham, Royal Holloway London a německého institutu IFM-Geomar. Hydrát metanu vypadá jako obyčejný led, ale zachycený metan způsobuje, že jde o hořlavou látku. Potenciálně by mohlo jít o důležitou surovinu, nyní se však ukazují jeho nebezpečnější rysy.

Taje v čím dál větší hloubce
Hydrát vznikl rozkladem organických látek, především planktonu, v prostředí bez kyslíku. Obvykle se tvoří při teplotách kolem nuly, vysoký tlak však způsobí, že může vzniknout - a přetrvat - i při vyšších teplotách. Před třiceti lety byl hydrát metanu od hloubky 360 metrů stabilní. Nyní se tato hranice posunula ke 400 metrům pod hladinou. Za třicet let se teplota vody u Špicberk zvýšila o jeden stupeň Celsia.

Velká část metanu naštěstí ve vodě reaguje s kyslíkem. Vědcům se napoprvé nepodařilo pozorovat, že by se bubliny dostaly až k hladině, ale upozorňují, že to neznamená, že by se do atmosféry nedostal žádný metan. V nejhorším možném scénáři by tento metan přispěl ke skleníkovému efektu, následné zvýšení teploty by způsobilo další tání hydrátu metanu a cyklus by se opakoval. "Kdyby se tento proces odehrával podél celého arktického kontinentálního šelfu, znamenalo by to, že se každoročně uvolní desítky milionů tun metanu, což odpovídá 5-10 procentům produkovaným všemi ostatními přírodními zdroji," říká hlavní autor studie Graham Westbrook.