U většiny rostlin se vyskytuje takzvaná arbuskulární mykorhiza. Jde o symbiózu s některými druhy hub, při níž houbová vlákna pronikají do buněk v kořeni. Soužití je pro rostlinu výhodné, protože jí houba dodává z půdy vodu a minerály, k nimž by se kořeny nedostaly. Rostlina naopak poskytuje houbě cukry a jiné organické živiny. Musí proto kontrolovat, zda se houbová vlákna nerozrůstají v kořeni víc, než je nutné. Jinak by soužití rostlině spíše škodilo.
Olomoučtí vědci pomohli rozluštit dědičnou informaci hrachu |
Vědci k objasnění tohoto procesu použili jako pokusnou rostlinu tolici, blízce příbuznou vojtěšce. Zkoumali, jak se mění intenzita mykorhizy v závislosti na hladině fosforu nebo na předchozí kolonizaci kořenů houbou. Podařilo se jim identifikovat geny, které reagují na studované podněty a v případě potřeby tlumí rozvoj mykorhizy. Působí přitom prostřednictvím strigolaktonů, snižují jejich koncentraci v kořenech, což potlačuje růst houbových vláken.
„Striglaktony byly jako rostlinné hormony popsány teprve roku 2008 a od té doby postupně vychází najevo, co všechno v rostlinách ovlivňují,“ uvedla Kristýna Floková, která působí v olomoucké Laboratoři růstových regulátorů. „Strigolaktony mají navíc i potenciál pro praktické využití například v zemědělství v boji proti parazitickým plevelům, které napadají hospodářsky významné plodiny a způsobují obrovské ztráty na výnosech, zejména v oblastech centrální Afriky, jižní a východní Evropy,“ dodala vědkyně. Článek s výsledky výzkumu zveřejnil odborný časopis Nature Plants.
