Pro tropického ekologa z komunismem zdevastované země bylo zásadním problémem vůbec se do tropů dostat. V porevoluční vlně dobré vůle bylo naštěstí snadné získat podporu západních kolegů, fascinovaných nenadálým přílivem biologů dělajících vědu na koleně, ale občas i zajímavě a neobvykle. S kolegou Martinem jsme dostali několik tisíc liber od britské nadace, abychom v roce 1993 dokončili ekologický výzkum v pralesích Vietnamu.
Peníze nestačily ani na letenku, nicméně my jsme se vemluvili k novopečené letecké společnosti Cargo Moravia, založené jako družstvo a provozující jediné letadlo, Boeing, zakoupený z druhé ruky. Tímto se hromadně odváželi vietnamští dělníci, již u nás budovali socialismus, do Hanoje, aby tam v budování pokračovali. Posádku tvořili piloti z právě zrušené vládní letky Československa, trénovaní na iljušinech, jakož i stoický Američan, jenž na ně dohlížel a zaškoloval je na tento model letadla.
Po dvou měsících v horských pralesích Tam Dao, kde jsme bydleli v bambusových domcích mezi ruinami betonových vil francouzských kolonizátorů, vyhozených Vietkongem do povětří, nastal čas návratu. Problém Carga Moravia spočíval v jednosměrném pohybu Vietnamců zpět do vlasti.
Pro zpáteční let bylo letadlo kreativně deklarováno jako nákladní a my byli prohlášeni za členy posádky. Vše probíhalo bez problémů až do okamžiku, kdy bylo letadlo zastaveno na ranveji a my všichni zatčeni policií. Teprve po emotivních rozhovorech v ruštině s vietnamskými úředníky – a možná i jisté finanční transakci – jsme dostali povolení ke startu.
Za celodenní zastávky v Singapuru odjeli piloti do hotelu, zatímco my přespali pod širákem na městské pláži (i přes hrozbu absurdně vysokých pokut, přesahujících celý expediční rozpočet). Ráno nás vzbudili důchodci cvičící taiči a my se snažili chovat nenápadně – až do okamžiku, kdy se nám na chodník z igelitky vysypal tucet pivních lahví pod cedulí o zákazu odhazování vajglů.
Zpět na palubě nás v těžišti trupu očekávala lany upevněná pyramida počítačů. Náklad, o němž „se nemluví“, jsme ignorovali a usadili se k dlouhému, pivem Tiger podporovanému letu do Ostravy. Přistání jsme sledovali z pilotní kabiny. Piloti vládní letky třískli boeingem o ranvej, zarolovali k východu, my nasedli do nočního autobusu a tam se srdečně rozloučili. Za pár týdnů bylo ve zprávách, že po přistání letadlo společnosti Cargo Moravia obsadila jednotka rychlého nasazení, načež společnost promptně zanikla.
A to byly, milí studenti, zlaté devadesátky.
