Veverky jednají v předstihu, ostatní zvířata na dostatek potravy jen reagují. Veverky mají poměrně pestrý jídelníček. Spořádají různé druhy lesních plodů, hub, ořechů, hmyzu a nepohrdnou ani vajíčky nebo mláďaty malých ptáků. Jsou v podstatě všežravci a nevyhýbají se ani mršinám.
Velkou část jejich stravy však tvoří semena jehličnanů. Ty mají zvláštní rozmnožovací cyklus. Většina let je na úrodu šišek, a tedy i semen chudá. To udržuje populaci jejich konzumentů na nízké úrovni. Po několika letech „neúrody“ pak stromy doslova zaplaví zem tolika semeny, že je zvířata nedokážou pozřít ani společnými silami.
Tato strategie umožňuje zvýšit šanci, že ze semen vyklíčí další generace stromů. Interval, ve kterém se vysemenění opakuje, není konstantní. Například u borovice lesní se cyklus opakuje každých tři až pět let.
Plánovat se vyplatí
Zatímco u většiny zvířat populace narůstá až jako následek většího množství potravy, u veverek je to jiné. Dvacetiletá pozorování, která na Yukonu prováděl Stan Boutin z University of Alberta, prokazují, že v letech, v nichž k vysemenění dojde, mají veverky více vrhů mláďat.
„Veverky vrhy načasují tak, aby populace dosáhla maxima v době, kdy lze nejlépe využít hojnosti semen,“ říká v New York Times Stan Boutin. Dostatek šišek se semeny pro mláďata znamená otázku života, nebo smrti. „Pro samice, které mají dodatečný vrh, je to (z evolučního hlediska) velká výhra,“ dodává Boutin.
Záhadou stále zůstává, jak veverky vědí, že k úrodě semen dojde. Je možné, že dokážou budoucnost vyčíst z pupenů, které se na stromech objeví rok a půl před velkou úrodou. Na první pohled není jasné, zda se z v nich stanou nové větve, nebo spíše šišky. Možná veverky vidí víc než lidé, možná jim pomáhá čich a budoucí pochoutku poznají podle chemických stop. V každém případě si musí získanou informaci pamatovat další rok a naplánovat si podle toho budoucí rodičovství.
Velkou část jejich stravy však tvoří semena jehličnanů. Ty mají zvláštní rozmnožovací cyklus. Většina let je na úrodu šišek, a tedy i semen chudá. To udržuje populaci jejich konzumentů na nízké úrovni. Po několika letech „neúrody“ pak stromy doslova zaplaví zem tolika semeny, že je zvířata nedokážou pozřít ani společnými silami.
Tato strategie umožňuje zvýšit šanci, že ze semen vyklíčí další generace stromů. Interval, ve kterém se vysemenění opakuje, není konstantní. Například u borovice lesní se cyklus opakuje každých tři až pět let.
Plánovat se vyplatí
Zatímco u většiny zvířat populace narůstá až jako následek většího množství potravy, u veverek je to jiné. Dvacetiletá pozorování, která na Yukonu prováděl Stan Boutin z University of Alberta, prokazují, že v letech, v nichž k vysemenění dojde, mají veverky více vrhů mláďat.
„Veverky vrhy načasují tak, aby populace dosáhla maxima v době, kdy lze nejlépe využít hojnosti semen,“ říká v New York Times Stan Boutin. Dostatek šišek se semeny pro mláďata znamená otázku života, nebo smrti. „Pro samice, které mají dodatečný vrh, je to (z evolučního hlediska) velká výhra,“ dodává Boutin.
Záhadou stále zůstává, jak veverky vědí, že k úrodě semen dojde. Je možné, že dokážou budoucnost vyčíst z pupenů, které se na stromech objeví rok a půl před velkou úrodou. Na první pohled není jasné, zda se z v nich stanou nové větve, nebo spíše šišky. Možná veverky vidí víc než lidé, možná jim pomáhá čich a budoucí pochoutku poznají podle chemických stop. V každém případě si musí získanou informaci pamatovat další rok a naplánovat si podle toho budoucí rodičovství.
