Databáze Světové zdravotnické organizace zahrnovala k včerejšímu dni 667 klinických výzkumů nemoci covid-19 a potenciálních preparátů proti ní probíhajících ve světě. Největší pozornost se momentálně soustřeďuje na už existující léky, vyvinuté pro léčení jiných onemocnění.
Jejich výhodou je, že už v minulosti prošly klinickými pokusy, ví se o jejich vedlejších účincích, existují výrobci, kteří by je mohli dodat. Nevýhodou však je, že byly vyvíjeny proti něčemu jinému, takže do nového koronaviru se mohou „strefit“ spíše náhodou než cíleně.
Naděje nestačí
Ukázkovým příkladem složitostí, které takovýto výzkum provázejí, je lék Remdesivir americké společnosti Gilead Sciences, jehož vývoj vedl vědec českého původu Tomáš Cihlář. Preparát byl původně zamýšlen proti viru krvácivé horečky ebola, ale v konkurenci s jinými připravovanými léky se neprosadil. V laboratoři pak prokázal účinky proti jiným virům.
V minulých dnech byl ve světě (a v jednom případě i v Česku) v malých, izolovaných pokusech nasazen proti novému koronaviru a u některých pacientů se projevilo zlepšení stavu. Jenže se nedá s určitostí říci, jestli to bylo vlivem léku, nebo prostě šlo o přirozené zlepšení.
K léčbě Covid-19 by čeští lékaři mohli využít krevní plazmu uzdravených. Metodu neschvaloval SÚKL |
Účinky nových léků se ověřují při klinických studiích se stovkami pacientů a výsledky se porovnávají se stavem kontrolní skupiny srovnatelných pacientů neléčených tímto lékem. Takovéto klinické testy Remdesiviru teprve začínají.
Druhým protivirovým lékem, který vzbuzuje naděje, je kombinace látek Lopinavir a Ritonavir, která se už používá proti viru HIV. Nicméně naděje založené na testech na buněčných kulturách poněkud zchladly – čínští výzkumníci v žurnálu New England Journal of Medicine čerstvě informovali o podání této kombinace 99 pacientům, jejichž stav se ve srovnání s neléčenými podstatně nezlepšil.
Lépe na tom nejsou ani další protivirové léky (protižloutenkový Ribavirin, protichřipkový Favipiravir, který se používá v Japonsku, a řada dalších preparátů). Výzkumníci je zkoušejí vzájemně kombinovat, aby zvýšili jejich účinky, či k nim přidávají „posilující“ látky, například interferony – proteiny povzbuzující imunitní reakce.
Dostupné odborné zprávy hovoří o tom, že probíhající pokusy zatím přinášejí nejednoznačné výsledky.
Nelečte se sami doma
Kromě léků prvotně určených proti virům výzkumníci zkoušejí nasadit proti novému koronaviru i léčiva zaměřená původně úplně jinam. Momentálně je velký zájem o chlorochin a jeho méně toxickou odvozeninu hydroxychlorochin. Ty byly původně vyvinuty proti malárii (kterou nepřenášejí viry, ale prvoci) a dnes se používají i při revmatoidní artritidě a dalších autoimunitních onemocněních. Hydroxychlorochin je účinnou látkou v léku zvaném Plaquenil, který se nyní při léčení covid-19 testuje i v Česku.
Musí se to však dít pod bedlivým lékařským dozorem. Ze světa už přišly zprávy o lidech, kteří se chtěli takto „léčit“ sami a otrávili se.
Málo známý cíl
Úplně v začátcích pak je vývoj zcela nových léků cíleně zaměřených na covid-19. Vždyť virus, který ji způsobuje, je známý teprve od prosince. Vývoj nového léku zpravidla trvá minimálně pět, ale spíše až deset let. I když zdravotnické úřady pravděpodobně co nejvíce zkrátí požadované procedury, budeme na případný úplně nový lék stále pár let čekat.
Nicméně možná by látku proti novému koronaviru nemuseli syntetizovat chemikové. Udělat to může lidské tělo. Pacienti, kteří se z covid-19 vyléčili, mají v krvi protilátky, které jejich organismus vytvořil. V současné době tedy v Číně zkoušejí podávat krevní plazmu vyléčených osob nemocným s nadějí, že zabere. Podle prvních informací zatím pomohla 91 z 245 pacientů.
Dalším krokem je získání těchto protilátek a jejich případná umělá výroba. Na tomto výzkumu už pracují například farmaceutické společnosti Regeneron Pharmaceuticals z USA nebo americká Vir Biotechnology společně s čínskou WuXi Biologics.
Očkování je základ
Nejdůležitější pro zastavení epidemie je však preventivní očkování. To umožní, aby imunitní systém zdravých lidí, kteří jsou mu vystaveni, vytvořil vlastní protilátky a jimi se ubránil, když nákaza přijde naostro. I v tomto případě vědci zkoumají, jestli některá už existující vakcína proti jiným virům nebude použitelná i proti novému koronaviru. Současně také zjišťují, jak by šla připravit vakcína cílená.
Klasický postup je, že se očkovací látky vyrábějí z usmrcených nebo oslabených virů, dnes se však obvykle připravuje z některé méně nebezpečné součásti viru. Modernějším postupem se vakcína vytváří z mediátorové RNA (mRNA) – nukleové kyseliny, která přenáší informace pro vytváření proteinů v buňce. Výzkumníci se snaží uměle vytvořit variantu mRNA, která by do buněk lidského těla vnesla informaci, jak mají vytvářet protilátky proti koronaviru.
Světová zdravotnická organizace nyní eviduje dvě látky, které se už zkoušejí jako vakcíny na lidech, a dalších 48 látek zatím v laboratorním výzkumu.
Zatímco však i rizikové léky je někdy možné podat jako prostředek poslední záchrany těžce nemocným lidem, u vakcíny nic takového neplatí. Ta se podává lidem zdravým, aby se proti případné budoucí nákaze obrnili. V případě pandemie by ji mohly dostávat stamiliony lidí. Musí tedy být opravdu dostatečně prověřená. A to také obvykle trvá dlouhé roky.
