Přišel s ní v roce 1994 mexický fyzik Miguel Alcubierre. Jeho koncepce warpového pohonu má smršťovat časoprostor před hypotetickým hvězdoletem a za ním ho naopak roztahovat. Takový stroj by mohl z pohledu vnějšího pozorovatele rychlostní bariéru prolomit.
Má to ale háček. Ke konstrukci pohonu je potřeba takzvaná exotická hmota. Měla by mít zápornou hmotnost. Samozřejmě neexistuje. Nebo se ji alespoň nepodařilo ve vesmíru pozorovat ani vytvořit na Zemi. Z matematického pohledu to ale není překážka.
„I když jsou warpové motory čistě teoretické, mají dobře definovaný popis v Einsteinově obecné teorii relativity,“ řekla fyzička Katy Cloughová z univerzity královny Marie v Londýně. „Numerické simulace umožňují zkoumat, jaký dopad by mohly mít na časoprostor.“
Přesně to taky Cloughová společně s kolegy Timem Dietrichem z univerzity v Postupimi a Sebastianem Khanem z univerzity v Cardiffu udělali. Tvrdí, že kdyby nějaká mimořádně pokročilá civilizace dokázala nadsvětelný pohon postavit, dalo by se to odhalit. Přesně řečeno je v principu možné zjistit, že se rozbil.
Podle fyziků by selhání warpového pohonu doprovázel zvláštní druh gravitačních vln. Jde o změny ve tvaru časoprostoru šířící se rychlostí světla. Gravitační vlny předpověděl Albert Einstein v roce 1916. Zaznamenat se je však podařilo až o 99 let později v roce 2015.
Dnešní detektory gravitačních vln nedokážou signál způsobený selháním nadsvětelného pohonu zachytit. Je ale možné takové přístroje sestrojit. Tím pádem se můžeme dozvědět, že někdo warpový pohon postavil, i když to sami neumíme.
