Údaje však hovoří naprosto jasně: „Je to jeden z mála mně známých faktorů, které s homosexualitou spolehlivě souvisejí,“ řekl před časem britský biolog John Manning z University of Central Lancashire v Prestonu.
Jeho slova platila i platí, přestože pro ně neexistovalo průkazné vysvětlení. Čím to, že pro homosexuály je existence starších bratrů příznačná? U žen statistiky podobný vztah neobjevily. A u mužů nehraje žádnou roli počet ani pohlaví mladších sourozenců.
Po zveřejnění výsledků se v odborných kruzích objevila na první pohled poněkud „krkolomná“ hypotéza, že starší sourozenec působí na své „následovníky“ v matčině těle. V organismu matky, která už přivedla na svět chlapce, se patrně něco změnilo.
Nabízí se samozřejmě také možnost, že mladší bratry nějakým způsobem formuje silný vliv jejich staršího sourozence. Zkušenosti z letitého soužití v „bratrově stínu“ jistě hrají v psychologii mladších sourozenců významnou roli.
I přes její „krkolomnost“ se většina odborníků postupně přikláněla spíše k biologické teorii. A nejen proto, že taková teorie je „politicky korektnější.“ Další výzkumy důrazně „popostrkují“ vědu k biologickému chápání příčin homosexuality.
V tomto trendu pokračuje nová studie Anthony Bogaerta z Brockovy univerzity v kanadském Ontariu. Bogaert prohloubil sledování souvislostí mezi sexuální orientací sourozenců. Své výsledky včera zveřejnil v časopise PNAS.
Bogaert s kolegy se zaměřil na sledování statistických rozdílů v sexuální orientaci asi 900 vlastních a nevlastních sourozenců.
Teze o souvislosti mezi počtem starších sourozenců a sexuální orientací těch mladších padla. Ovšem jenom v případě, že se jednalo o nevlastní sourozence.
Zato výsledky u sourozenců se společnou matkou potvrzují starší studie. To je poměrně dobrý argument pro biologické příčiny homosexuality. Sourozenci musí sdílet „jedno tělo“.
Bogaert a další odborníci se domnívají, že vysvětlení lze najít ve změnách matčina imunitního systému. Tělo matky vnímá plod jako „cizí“ a jeho obranná reakce proti němu může být s každým chlapcem silnější. Vzniklé protilátky mohou ovlivnit vývoj mozku dítěte.
Ale je to jenom hypotéza, kterou statistická studie nemůže ani potvrdit, ani vyvrátit. Někteří vědci sázejí spíše na působení hormonů, například testosteronu.
Jeho slova platila i platí, přestože pro ně neexistovalo průkazné vysvětlení. Čím to, že pro homosexuály je existence starších bratrů příznačná? U žen statistiky podobný vztah neobjevily. A u mužů nehraje žádnou roli počet ani pohlaví mladších sourozenců.
Po zveřejnění výsledků se v odborných kruzích objevila na první pohled poněkud „krkolomná“ hypotéza, že starší sourozenec působí na své „následovníky“ v matčině těle. V organismu matky, která už přivedla na svět chlapce, se patrně něco změnilo.
Nabízí se samozřejmě také možnost, že mladší bratry nějakým způsobem formuje silný vliv jejich staršího sourozence. Zkušenosti z letitého soužití v „bratrově stínu“ jistě hrají v psychologii mladších sourozenců významnou roli.
I přes její „krkolomnost“ se většina odborníků postupně přikláněla spíše k biologické teorii. A nejen proto, že taková teorie je „politicky korektnější.“ Další výzkumy důrazně „popostrkují“ vědu k biologickému chápání příčin homosexuality.
V tomto trendu pokračuje nová studie Anthony Bogaerta z Brockovy univerzity v kanadském Ontariu. Bogaert prohloubil sledování souvislostí mezi sexuální orientací sourozenců. Své výsledky včera zveřejnil v časopise PNAS.
Bogaert s kolegy se zaměřil na sledování statistických rozdílů v sexuální orientaci asi 900 vlastních a nevlastních sourozenců.
Teze o souvislosti mezi počtem starších sourozenců a sexuální orientací těch mladších padla. Ovšem jenom v případě, že se jednalo o nevlastní sourozence.
Zato výsledky u sourozenců se společnou matkou potvrzují starší studie. To je poměrně dobrý argument pro biologické příčiny homosexuality. Sourozenci musí sdílet „jedno tělo“.
Bogaert a další odborníci se domnívají, že vysvětlení lze najít ve změnách matčina imunitního systému. Tělo matky vnímá plod jako „cizí“ a jeho obranná reakce proti němu může být s každým chlapcem silnější. Vzniklé protilátky mohou ovlivnit vývoj mozku dítěte.
Ale je to jenom hypotéza, kterou statistická studie nemůže ani potvrdit, ani vyvrátit. Někteří vědci sázejí spíše na působení hormonů, například testosteronu.
