Kolem globálního oteplování přihořívá už i v české společnosti, která je jinak k celosvětovým otázkám spíše chladná. Místní „modro-zelené“ bitvy bývají spíše jen odrazem sporů probíhajících jinde. Jedním z nich je i ohnivá debata nad ledovcem na nejvyšší africké hoře.
Na konci 19. století, kdy se na místo dostávali první evropští vědci, na vrcholu zářilo několik ledovců patrně o ploše 20 čtverečními kilometry ledovce, v roce 2003 2,5 km2. Na první pohled nemůže být pochyb, že za krádež ledovce může zvyšování teploty na Zemi. Kilimandžáro se tak dostalo i do dokumentu Nepříjemná pravda.
Ale v tomto případě patrně Al Gore sáhnul vedle, domnívá se Georg Kacer, glaciolog z univerzity v Innsbrucku. Tento specialista na tropické ledovce prováděl studie přímo v terénu a i řadu článků (poslední z nich je v anglické verzi přístupný on-line na stránkách časopisu American Scientist), ve kterých označuje za největší problém ledovců na Kilimandžáru pokles srážek, ne změnu teploty.
Ústup ledovce začal už v 80. letech 19. století. Tehdy bylo na hoře odhadem podle zápisků tehdejších badatelů 20 km2 ledovce. První přesná mapa z roku 1912 ho zachycuje už jenom 12,1 km2. A podle historických údajů došlo k nejvýznamnějšímu úbytku ledu od 50. let minulého století. Na Kipu (vyšší vrcholek Kilimandžára) také patrně nedošlo podle Kasera zatím k velkému zvýšení teploty, která se stále drží na hodnotě kolem -5,5 °C.
V takových podmínkách je podle něj hlavním mechanismem úbytku ledu nikoliv tání, ale sublimace – přímá proměna ledu v páru. Tento jev je energeticky osmkrát náročnější než tání, a tak u většiny ledovců nehraje nejdůležitější roli.
Na konci 19. století, kdy se na místo dostávali první evropští vědci, na vrcholu zářilo několik ledovců patrně o ploše 20 čtverečními kilometry ledovce, v roce 2003 2,5 km2. Na první pohled nemůže být pochyb, že za krádež ledovce může zvyšování teploty na Zemi. Kilimandžáro se tak dostalo i do dokumentu Nepříjemná pravda.
Ale v tomto případě patrně Al Gore sáhnul vedle, domnívá se Georg Kacer, glaciolog z univerzity v Innsbrucku. Tento specialista na tropické ledovce prováděl studie přímo v terénu a i řadu článků (poslední z nich je v anglické verzi přístupný on-line na stránkách časopisu American Scientist), ve kterých označuje za největší problém ledovců na Kilimandžáru pokles srážek, ne změnu teploty.
Ústup ledovce začal už v 80. letech 19. století. Tehdy bylo na hoře odhadem podle zápisků tehdejších badatelů 20 km2 ledovce. První přesná mapa z roku 1912 ho zachycuje už jenom 12,1 km2. A podle historických údajů došlo k nejvýznamnějšímu úbytku ledu od 50. let minulého století. Na Kipu (vyšší vrcholek Kilimandžára) také patrně nedošlo podle Kasera zatím k velkému zvýšení teploty, která se stále drží na hodnotě kolem -5,5 °C.
V takových podmínkách je podle něj hlavním mechanismem úbytku ledu nikoliv tání, ale sublimace – přímá proměna ledu v páru. Tento jev je energeticky osmkrát náročnější než tání, a tak u většiny ledovců nehraje nejdůležitější roli.
