O vesmírný spektákl ovšem pozemšťané přišli, když byl menší měsíc po srážce pohlcen tím větším, nynějším souputníkem Země, tvrdí vědci v nové teorii, kterou ve středu zveřejnil časopis Nature.
Scénáři astronomové říkají "Velký plesk" v reminiscenci na teorii "Velkého třesku" popisující vznik vesmíru. "Velký plesk" podle nich vysvětluje nejen poněkud pokřivený tvar Měsíce, ale také to, proč je jeho odvrácená strana hornatější než ta, která je trvale obrácená k Zemi.
Teorii vědci představili i s počítačovým modelem názorně předvádějícím, jak se všechno mohlo seběhnout. Ilustrace měsíčního střetu vypadají, jako by větší měsíc dostal v klasickém groteskovém gagu dortem do tváře. Experti, kteří se na nové teorii nepodíleli, míní, že tenhle nápad dává smysl, jakkoli ještě není úplně dořešený.
Vycházely společně
Všechno se to údajně odehrálo zhruba před 4,4 miliardami let, tedy dávno před tím, než na Zemi vznikl jakýkoli život, který by mohl zvednout oči k nebi a vidět dvě luny. Samotné měsíce prý tehdy byly mladé, vytvořily se jen asi 100 milionů let předtím, když do Země narazila obrovská planeta.
Oba obíhaly Zemi a vycházely na oblohu společně, přičemž ten menší o kousek zaostával za větším, jako by ho velký měsíční bratr vzal do vleku. Menší měsíc byl z planetárního hlediska lehká váha; ten větší byl třikrát širší a pětadvacetkrát těžší a jeho gravitace byla tak silná, že jí ten menší jednoduše nedokázal odolat, i když se původně držel pěkný kousek od něj.
PODÍVEJTE SE JAK LETOS ZÁŘIL MĚSÍC |
"Byly odsouzeny ke střetu. Nebylo úniku ... tenhle velký plesk byl srážkou v nízké rychlosti," tvrdí spoluautor studie Erik Asphaug, planetární vědec z Kalifornské univerzity. Ovšem to, čemu Asphaug říká "nízká rychlost", je relativní: jde o tempo zhruba 8000 kilometrů za hodinu, což je ovšem tak pomalé, jak je vůbec možné z hlediska planetárních srážek. Je to tak pomalé, že se ani horniny neroztavily.
Velký plesk
A protože menší měsíc byl více než 965 kilometrů široký, nějakou chvíli trvalo, než střet vůbec skončil. Kdyby byl malý měsíc kulkou, popisuje Asphaug, "pak by lidi nudilo se na to dívat, protože trvalo deset minut, než se tahle 'kulka' zaryla do měsíce. To je věc, na kterou byste při sledování potřebovali mít velký sáček popcornu," dodal.
Kvůli nízké rychlosti se také horniny a kůra z menšího měsíce rozptýlily po povrchu většího měsíce, místo aby při nárazu vznikl kráter, jaký by vytvořil rychlejší střet. "Fyzika (tohoto střetu) je překvapivě podobná plesknutí dortem do obličeje," uvedl Asphaug. Zhruba o den později se všechno usadilo a odvrácená a přivrácená strana Měsíce byly odlišné, dodal.
Jen jeden měsíc
Spoluautor studie ze švýcarské Bernské univerzity Martin Jutzi řekl, že jde o pokus vysvětlit podivnou kůru a hornatý terén na odvrácené straně Měsíce. Asphaug si všiml, že to vypadá, jako na povrch bylo něco přidáno, a tak dvojice začala vytvářet počítačové simulace možných kosmických střetů.
Země vždycky byla podivínem Sluneční soustavy coby jediná planeta s jednou oběžnicí. Venuše a Merkur nemají žádné; Mars má dvě a Saturn i Jupiter víc než šest desítek. Dokonce i malé Pluto, které před časem o planetární status přišlo, má čtyři měsíce.
